Hotel JULIŠ na Václavském náměstí

Případ bývalého hotelu Juliš na Václavském náměstí, čp. 782-II, je jedním z těch, kolem něhož se vzácně jednotnému šiku odborníků, památkářů a mezi nimi i Klubu Za starou Prahu podařilo vyvolat značný mediální rozruch a snad nejhoršímu zabránit.

Rekapitulace případu

Bývalý hotel Juliš (bývalý proto, že již zřejmě v budoucnu svému původnímu účelu sloužit nebude a zřejmě ani neponese svůj starý název) patří k nejvýznamnějším dílům české meziválečné architektury. Na jeho místě stával původně středověký, v baroku přestavěný dům U Božího oka. Již od počátku století se zde nacházela proslulá Julišova cukrárna. Po první světové válce pojal majitel domu záměr vybudovat zde moderní hotel, požádal tedy o povolení demolice starého domu. Jeho žádost však byla - s ohledem na značnou památkovou hodnotu domu - úřady zamítnuta, zvolil tedy jakýsi kompromis. Řešením celého problému byl pověřen architekt Pavel Janák.

Janák nejprve roku 1920 v tzv. národním slohu upravil barokní fasádu starého domu a interiér cukrárny v jeho přízemí. Poté v letech 1922-1925 vybudoval ve dvoře osmipodlažní novostavbu ve stylu pozdního kubismu, obrácenou průčelím do Františkánské zahrady. Toto průčelí je velmi pozoruhodné rastrem jednoosých hranolových arkýřů s parapetními pásy. Roku 1928 se Emilu Julišovi konečně podařilo dosáhnout na úřadech povolení demolice starého domu do náměstí, která byla provedena v následujícím roce, a znovu se obrací na Pavla Janáka a pověřuje jej další fází výstavby. Hlavní budova hotelu byla vystavěna v letech 1931 - 1932 ve stylu funkcionalismu. Fasáda, řešená výhradně kombinací skla a oceli, důsledně odrážela funkci vnitřních prostor. Zavěšená a předsazená ocelová kostra umožnila maximální prosklení. Parter budovy obsahoval pasáž s kinem a cukrárnou, další dvě propojená podlaží pak kavárnu a hotelovou halu. Výše navazovaly hotelové pokoje - pro tato podlaží byl charakteristickým prvkem průběžný pás oken s opaxitovými skly.

Po znárodnění v roce 1948 byl ze střechy odstraněn Janákem navržený firemní nápis, hotel byl přejmenován na Tatran a po dalších čtyřicet let byl udržován jen velmi sporadicky. V roce 1991 byl sice navrácen rodině Julišově, ta však po několika letech shledala, že se jí nepodaří získat finanční prostředky na nutnou rekonstrukci objektu a rozhodla se hotel prodat. A zde začíná další kolotoč problémů.

Stanovisko Klubu

Počátkem roku 2000 se domácí rada Klubu dozvěděla, že v objektu, přestože má statut kulturní památky, probíhají neúměrně rozsáhlé bourací a vyklízecí práce. Ukázalo se, že nový majitel objektu, firma Eltima, hodlá dle předložené projektové dokumentace provést v podstatě demolici stávajícího objektu, z nějž mají zůstat zachovány pouze boční štítové zdi (!). Domácí rada na tuto skutečnost reagovala stanoviskem, které rozeslala dne 7. února 2000. Dává zde příslušným orgánům (zejména odboru památkové péče magistrátu) na vědomí, že považuje případné zničení této jedinečné památky za naprosto nepřípustné a doufá, že jejich stanovisko v tomto případě bude zcela nekompromisní. Striktně odmítavě se k projektu vyjádřil již dne 31. 1. 2000 Státní ústav památkové péče. Připojují se i další instituce, např. Ústav dějin umění AV nebo SVU Mánes. Negativní verdikt projektu udělilo i jednání poradního sboru primátora.

Na kauzu reagoval okamžitě také tisk. Již 7.2.2000 vyšel v MF Dnes obsáhlý článek Martiny Klapalové pod titulem Hotelu Juliš hrozí zánik, tvrdí vědci. Zde je například konstatováno, že "... pokud bude hotel Juliš přestavěn podle představ současného majitele, vyvolá to mezinárodní kulturní skandál." Hotel Juliš je totiž uveden takřka ve všech důležitých zahraničních publikacích o české moderní architektuře. Další ohlasy na sebe nenechaly slouho čekat - Lidové noviny 9.3. (Zabráníme likvidaci hotelu Juliš ? od Richarda Biegela) a opět MF Dnes (Necitlivá přestavba by hotel Juliš nenávratně poškodila od Miloše Solaře).

Současná situace

Firma Eltima, zastoupená M. Čulafičem, zaslala dne 2. března 2000 poradnímu sboru primátora dopis, v němž se původního projektu zcela vzdává a hodlá se podřífit přísnějším pravidlům. Tento nečekaný obrat byl nepochybně způsoben prudce odmítavou reakcí, s níž se projekt Eltimy setkal.

Odbor památkové péče magistrátu vydal dne 18. března 2000 rozhodnutí, v němž označuje projekt přestavby hotelu Juliš, zpracovaný pro firmu Eltima ateliérem AJT studio Praha za nepřípustný.

Státní ústav památkové péče zpracoval dne 20. března 2000 podnět k vydání základních podmínek pro přípravu zamýšlené rekonstrukce. Zde jsou ve dvanácti bodech shrnuty požadavky, které je z hlediska důsledné památkové obnovy nutno dodržet.

Poučení závěrem

V současné době se sice nejhoršímu podařilo zabránit, všechny práce na objektu jsou zastaveny a čeká se na zpracování nového projektu, ale přesto není bilance nejveselejší. Interiéry hotelu, ještě v nedávné době intaktně dochované, jsou nenávratně ztraceny stejně jako původní mobiliář. Budiž nám celý tento případ varováním a upozorněním - hlídejme si lépe naše kulturní dědictví!