Hergetova cihelna na Malé Straně dostala jméno po svém zakladateli, Leonardu Hergetovi, který pozemek nedaleko Karlova mostu na břehu Vltavy koupil v roce 1780 a kromě provozních budov cihelny na něm postavil i obytný dům. Celý areál je chráněn jako kulturní památka. Provozní i obytná část mají samy o sobě nezanedbatelnou hodnotu architektonickou i historickou. Největší význam však mají díky své poloze. Hergetova cihelna tvoří součást nejkrásnějšího pohledu na Prahu, tedy pohledu z Karlova mostu na Malou Stranu a Pražský hrad.

Rekapitulace případu

Areál patří městu, které jej svěřilo Městské části Praha 1. Městská část vypsala výběrové řízení, jehož cílem bylo nalézt pro provozní část nového nájemce a investora. Vítězný návrh počítá se zhruba 1300 m2 pro restauraci, vinárnu a bar, 700 m2 je vyhrazeno pro obchody, 180 m2 pro byty a v rozsahu 200 m2 má vzniknout muzeum. Na přestavbu pro tento účel je vydáno stavební povolení. Příslušný projekt je odsouhlasen i z hlediska památkové péče. Odbor památkové péče Magistrátu hl. města Prahy rozhodl o přípustnosti navrhovaných úprav v souladu s doporučením Pražského ústavu.

Pro pochopení situace je vhodné připomenout, co předcházelo. Bytový podnik Prahy 1 pronajal těsně před svou likvidací na počátku devadesátých let několik obecních domů na Malé Straně včetně areálu Hergetovy cihelny soukromníkovi. Podmínky byly pro město až nápadně nevýhodné. Následoval pokus vystěhovat domy číslo popisné 548, 101, 102 a 515/III a přestavět je na hotel. Je třeba ocenit Městskou část Praha 1, která se soudila a spor vyhrála. V roce 1995, nedlouho před vynesením rozsudku, provozní budova vyhořela. Na náklad obce se poškozená stavba zajistila, byl vztyčen nový krov a položena prejzová krytina. Poté byla provozní část znovu pronajata soukromé firmě pro výše uvedený účel.

Problémy současné přestavby

Probíhající přestavba je prováděna tak zvaně "manažerským" způsobem. To znamená, že práce, včetně realizační projektové přípravy, jsou zadávány po částech, "jak je potřeba". Výsledkem je, že v rozporu se stavebním povolením bylo zbouráno patnáct kleneb v hospodářské budově a klenuté sklepy před ní.

Vandalská demolice kleneb je pouze část problému. Schválený projekt totiž předpokládá další sporné či spíše zcela nepřijatelné užitkové úpravy. Jmenovitě se to týká proražení nových velkých otvorů do průčelí směrem k Vltavě a zastavění podjezdu u příčného křídla. Vzhledem k nedostatečnosti projektu je navíc řada úprav prováděna způsobem, který z hlediska historické architektury nelze označit jinak než jako závadný. To se týká nevhodných plechových detailů na střeše, otloukání historických omítek a dalších. Velké obavy vzbuzují také ještě nezapočaté zřízení promenády a přestavba domu číslo popisné 111/III.

Názor Klubu Za starou Prahu

Zvrátit jednou odsouhlasené řešení je obecně velmi obtížné. Klub v této věci podal 12. března 2001 podnět ministerstvu kultury České republiky k přezkoumání všech vydaných rozhodnutí v mimoodvolacím řízení, protože je zřejmé, že povolení takovýchto úprav nemůže být v souladu se zákonem o státní památkové péči. Dále podal podnět stavebnímu úřadu, aby nařídil zastavení stavebních prací. V tuto chvíli nejsou dány podmínky pro to, aby při případném pokračování stavebních prací dle sporné dokumentace bylo učiněno zadost povinnosti vlastníka památky, kterému zákon ukládá, aby ji chránil před ohrožením, poškozením a znehodnocením. Důvodem k zastavení prací je i skutečnost, že vlastníkem památky je obec. Je neúnosné, aby se s kulturním dědictvím ve veřejném vlastnictví nakládalo tímto způsobem. Zároveň se Klub obrátil dopisem na pana Sebastiana Pawlowskeho, který se jako stavebník veřejně distancoval od demolice kleneb s tím, že o tom nevěděl, s prosbou, aby nečekal na rozhodnutí úřadů a snažil se věc napravit z vlastní vůle.

O dalším vývoji problematické kauzy budeme informovat v dalším čísle.

Miloš Solař

NA ROZCESTNÍK KAUZY