Rozlehlý palácový soubor čp. 249-III, dříve zvaný dům Marštalkovský a U zlaté koruny vyrůstal do dnešní podoby v několika stavebních etapách. Do Nerudovy ulice na sebe upozorňuje průčelím se čtyřmi páry sdružených oken v 1. a 2. patře, drobnější okna 3. patra vedla do půdního prostoru. Hlavní římsa nad nimi nese pět renesančních štítků, z nichž dva krajní mají prostý zvlněný obrys, tři střední jsou výraznější se zhoupnutými křídly a kruhovými okénky. Nejvýraznějším motivem renesančního průčelí, upraveného v pozdním klasicismu, je raně barokní pískovcový portál s erbovou kartuší ve své římse. Za hlavní budovou, krytou třemi hloubkově orientovanými sedlovými střechami, navazuje hluboký dvůr vymezený dvěma bočními křídly a zadní budovou. Průjezd západním křídlem navazuje na druhé nádvoří za dnešními domy čp. 248, 247 a 246 - III. Celou jižní hranici parcely zabírá rozměrná zahrada uzavřená v západním čele dalším úzkým třípodlažním křidélkem.

Dům na parcele dnešního paláce se připomíná již roku 1385, kdy patřil jakémusi Zdenku Chmelařovi. Po zničující devastaci Malé Strany za husitských válek byla parcela domu rroku 1432 rozšířena o část přilehlého dvora pražského probošta “až ke zdem městským“. Nevelká cena nemovitosti při jeho prodeji v roce 1449 Havlovi z Nebušic svědčí o tom, že dům byl vcelku nevýstavný a nevyplňoval snad ani celou dnešní uliční frontu. Hodnota domu výrazně stoupla až mezi lety 1447-1493 a zvláště mezi lety 1510-1515, kdy jej nepochybně pozdně goticky přestavěl a dostavěl tehdejší majitel Wolf Kameník. Dochovaná středověká dispozice předního domu svědčí o postupnému vzniku ze dvou dílů. Starší je pravděpodobně hloubkový dvoutrakt v západní polovině přízemí, kde užší krajní trakt mohl sloužit jako průjezd na dvůr. Je dnes nepodsklepený - sklepy jsou zde patrně zasypány. Připojený - rovněž hloubkový dvoutrakt v levé polovině dnešního přízemí je ovšem rovněž středověkého původu, stejně jako částečně dvouúrovňové sklepy s gotickým lomeným portálkem podél levé hranice parcely. Zazděný zůstává přístup ze sklepů do chodby, která sestupovala hluboko pod dnešní vozovku Nerudovy ulice. V pozdní gotice vyrostlo asi ještě i malé zadní stavení, dochované ve sklepích a přízemí podél východní hranice dnešní zadní budovy a prostupující linií tehdy již asi dosti narušené přemyslovské hradby směrem k jihu, případně navazující na substrukce starší hradební věže. Na dřevorytu J. Kozla a M. Peterle z Annaberku z roku 1562 je stavení k jihu obráceno trojúhelným štítem, zkoseným polovalbou. Předtím ovšem, stejně jako okolní domy, postihl zástavbu na parcele pozdějšího paláce zhoubný požár Malé Strany v roce 1541. Je zajímavé, že tento požár měl údajně vypuknout současně na třech místech - jedním z nich byl i náš dům zvaný tehdy U Marštálků. Po ohni došlo nepochybně k rozsáhlé přestavbě domu, který tehdy získal tři souběžné sedlové střechy, jejichž tvar si ponechal dodnes. V roce 1583 přešel dům na rodinu Jana Cyrnera, která následně odprodává kus zahrady za svým domem k sousednímu stavení čp. 250-III asi tentýž díl parcely, který byl v 15. století získán při dělení proboštova dvorce. Koncem 16. století a před rokem 1628 došlo opět ke dvojímu náhlému a podstatnému růstu kupní ceny domu, z něhož lze usuzovat na jeho výrazné přestavění a rozšíření. Renesanční stavební akce potvrzuje i Hollarův prospekt z roku 1636 a především zachované díly dnešního paláce. Přední dům získal převážnou většinu dochovaných kleneb v přízemí, hlavní schodiště a dispoziční rozvrh pater s malovanými záklopovými stropy. Na Hollarově prospektu již stojí dnešní zadní křídlo se čtyřmi dvojicemi sdružených oken do zahrady v místech bývalého parkánu a hradebního příkopu, oproti dnešnímu stavu však dosud o patro nižší. Stálo zde i zadní stavení sousedního domu Hansturkovského, půdorysně od příkopu více ustupující, spočívající dosud na části staré hradební zdi, které k parcele dnešního paláce tehdy dosud nepatřilo. Stavebníkem posledních úprav byl nepochybně Jiří Mayer, majitel dnešního domu čp. 249-III mezi lety 1594-1628.

Roku 1637 přešel dům do šlechtického majetku, když jej získal hrabě Rudolf z Valdštejna. Jeho dědici dům i se zadní zahradou prodávají roku 1667 Františku Oldřichu hraběti Kinskému. O devět let později přikoupil hrabě Kinský ke svému domu ještě díl rozlehlého areálu bývalého sousedního domu Hansturkovského. Po spojení zadních křídel a vymezení druhého nádvoří došlo zřejmě k raně barokním adaptacím, jednu z nich podnítil požár v zadním křídle v roce 1683, po němž byl dům hraběte Kinského opraven podle návrhu Františka Luraga. S touto úpravou pravděpodobně souvisí i osazení dnešního hlavního portálu z Nerudovy ulice (nově sestaveného roku 1903). V inventáři z roku 1719 se v paláci uvádí mimo jiné i domácí kaple, jídelna, klenutá knihovna a panské pokoje, vylepené tapetami. Součástí stavebních zásahů hrabat Kinských do roku 1720 bylo zřejmě i zvýšení dvorních a zadních křídel na dvoupatrová, rovněž byl tehdy asi zastavěn boční průjezd na zahradu, kde vznikla barokní salla terena. Pohled J. J. Dietzlera z roku 1720 zobrazuje zadní křídlo paláce již s dnešními opěráky a s přistavěným šnekovým schodištěm. Ojediněle se z doby před rokem 1720 v 1. patře levého dvorního křídla za hlavním schodištěm dochovala valená klenba s bohatou štukovou výzdobou.

Ve 2. polovině 18. století Kinští již palác k obývání nepoužívali, byl pronajímán a nakonec v roce 1800 v nepříliš dobrém stavebním stavu prodán společně se sousedním domem čp. 248-III Ignáci Konnemannovi. Ten již následujícího roku předložil plány na přestavbu, podepsané stavitelem F. Zelinkou. Podle plánu došlo následně k opětnému rozdělení velkého celku a k ustálení hranic parcely do dnešního obrysu. Průraz zadním křídlem směrem k zahradě a nově vložené schodiště porušily zde renesanční klenby. Bývalý taneční sál v zadním křídle byl předělen, dílčí adaptace zasáhly i vyšší podlaží. V roce 1818 byla opravována kašna, vázy a obruby vodotrysku na zahradě, současně i kašna na 1. nádvoří (dnes s plastikou sedící ženy s růžemi - údajně původně ze zahradní kašny). V roce 1844 měla být přestavěna a zvýšena bývalá salla terena, pro chatrný stavební stav ji však nahradilo dnešní úzké klasicistní křídlo. Barokní zahradní kašna se čtyřmi sochami ročních období i kašna na 1. nádvoří byly opětně opravovány v roce 1924, v roce 1949 došlo ještě k odstranění novodobé rustiky na uličním průčelí a konzervována starší omítková vrstva. Následné novodobé adaptace interiérů znamenaly zejména přepříčkování řady větších prostor a jejich přizpůsobení administrativnímu provozu. Za kulturní ztrátu nutno považovat zničení kašny uprostřed zahrady. Ztráty na památkové podstatě paláce jistě představují i současné adaptace pro poslanecké byty, zabírající i podkroví. Zvláště však hrozba výstavby podzemních garáží pod prostorem jižní zahrady, které nepochybně zničí pozůstatky přemyslovské hradby Malé Strany s parkánem a obezděnými stěnami starého příkopu a deformují prostor 2. nádvoří nájezdovou rampou, která zde rovněž rozruší pozůstatky severojižního úseku raněgotické hradby s parkánem. Nehledě na dopady automobilového provozu z Nerudovy ulice palácovým portálem do nádvoří, či narušení homogenity vrstev skalního podloží malostranského svahu a podzemního vodního režimu, které mohou mít obtížně předvídatelné následky pro celou tuto oblast.

František Kašička

Schematická rekonstrukce hradebního obvodu při paláci čp.249-III