Kulturní prostor našeho hlavního města v oblasti ochrany kulturních památek utržil opět pořádnou ránu, která se bude velmi těžce napravovat. Případ vyprojektované a schválené přestavby umělecko - historicky cenné restaurace Praha - Expo 58 na kancelářskou budovu je dalším dokladem, že výkonný orgán státní památkové péče v Praze hrubým způsobem neplní své povinnosti v souladu se zákonem o státní památkové péči. Je tomu proto, že na odboru památkové péče pracují nevzdělaní úředníci, anebo proto, že stačí tyto úředníky vhodným způsobem oslovit? Nevím, ale ať je to tak či onak, je tento případ varováním, ze kterého by mělo vedení pražského magistrátu vyvodit důsledky a na tomto odboru zavést pořádek.

Československá expozice na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958 získala v celkovém hodnocení v mezinárodní soutěži zcela mimořádně a nečekaně nejvyšší cenu “ZLATOU HVĚZDU" a dalších třináct významných ocenění. Autory projektu Československé expozice byli architekti F. Cubr, J. Hrubý a Z. Pokorný. Nejvyšší ocenění bylo uděleno na základě vysokého hodnocení nejen použité nové techniky v konstrukci demontovatelných pavilónů (ocelová kostra) v kombinaci skla s plastickými hmotami, ale také pro dokonalý interiér tvořený originálním nábytkem, uměleckými díly a užitkovými předměty. Českoslovenští architekti Expem 58 ukázali světu, že po ideologických zásazích padesátých let, tedy po vnuceném socialistickém realizmu, jsou schopni navázat na světovou úroveň meziválečné československé architektury.

Vzhledem k tomuto mimořádnému úspěchu bylo rozhodnuto o přenesení staveb této expozice do Prahy. Výstavní pavilon a stojan Kaplanovy turbíny byly znovu postaveny na pražském Výstavišti, plzeňská restaurace v Letenských sadech v Praze a Makovského plastika Nový věk před bránou Brněnských veletrhů. Jaký je dnešní stav přenesených pavilónů a jejich doplňků? V roce 1991 na podzim vyhořel výstavní pavilon, který byl následně zbourán, takže z něj dnes najdeme pouze betonový základ. Plzeňská restaurace, dnes nazývaná Bruselská se nachází v torzu představujícím nosnou ocelovou konstrukci a hrozí jí konečný zánik přestavbou na kancelářskou budovu. Co tedy ze světově proslulého bruselského úspěchu zbyde? Stojan Kaplanovy turbíny a plastika nový věk. Není to trochu málo?

Zánik Bruselské restaurace začal v roce 1990, kdy byla zcela nesmyslně jako nemovitá kulturní památka zařazena do dražby v rámci tzv. “Malé privatizace". Prvním viníkem za současnou situaci je stát, neboť tato vzácná památka se vůbec v privatizaci neměla objevit. Vydražitel objektu JOINT INVEST ACTION, k.s. restauraci získala za 43 miliónu korun a zcela neuváženě aniž by odhadla své finanční možnosti zahájila v roce 1992 rekonstrukci, která skončila odstrojením budovy a bouracími pracemi. Následně dům propadl na základě zástavního práva Velkomoravské bance, která skončila v likvidaci. V rámci vypořádání pohledávek této banky získal v červnu 1997 restauraci současný vlastník ALLGEMEINE IMMOBILIEN VERWALTUNG, s.r.o. (AIV), která dle výpisu z obchodního rejstříku ze 14.10.1998 měla základní jmění pouze 200 000,- korun! Přesto byl touto společností dán objekt do zástavního práva bance Credit Lyonnais, nebo-li společnost si vzala půjčku v hodnotě 5 940 000,- německých marek což v přepočtu čiňí 110 miliónů a 308 tisíc korun, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí. Při takovémto dluhu je tedy jasné, že investor nemá zájem tuto nejvýznamnější kulturní památku poválečného období rekonstruovat do původní podoby s původním využitím, tak jak vlastníkovi objektu ukládá památkový zákon. Vlastník restaurace nechal v uplynulých třech letech objekt na pospas nekalým živlům a vandalům, kteří zde rozbili zbytky původní fasády a interiéru. Kovové součásti skončili pravděpodobně díky bezdomovcům ve sběru a skleněné výplně se přeměnily na hromady střepů. Nepečováním vlastníka o tuto kulturní památku byl vážným způsobem porušen § 9, zák. č. 20/87 Sb., o státní památkové péči. Protože byla společnost AIV již několikrát na tuto skutečnost bez výsledku upozorňována, byla jí v roce 1999 uložena pokuta na základě zákona o státní památkové péči, proti které tato společnost podala odvolání. Toto odvolání však ministerstvo kultury ČR zamítlo a pokutu potvrdilo. Přes tuto skutečnost jí dodnes vlastník a ničitel památky nezaplatil a domáhá se zrušení této směšné pokuty soudní cestou (pokuta je ve výši 100 000, - Kč). Lze se domnívat, že se v tomto případě jedná o plánovanou destrukci kulturní památky. Důvodem je snaha poukázat na to, že když již z restaurace zbyla pouze nosná konstrukce je nemožné požadovat po “nebohém" majiteli rekonstrukci do původního stavu s obnovením restauračního provozu! Majiteli tak nezbývá než hledat jiné využití, tedy luxusní kanceláře. Nutno položit otázku proč odbor památkové péče až v červenci 1999, tedy po dvou letech totální devastace objektu, zahájil správní řízení s majitelem? Ministerstvo kultury ve svém stanovisku ze dne 14.10.1999 konstatuje, že tento příslušný orgán státní správy v důsledku nedůsledného postupu zamezil zahájit řízení na vyvlastnění této kulturní památky, neboť díky jemu nejsou naplněny všechny zákonem stanovené podmínky pro vyvlastnění. Druhým viníkem ze strany státní správy je tedy odbor památkové péče, který v tomto případě nesplnil včas své povinnosti uložené mu zákonem. V současnosti byl odborem památkové péče schválen projekt na přestavbu Bruselské restaurace na administrativní budovu a odborem výstavby OÚ Praha 7 bylo vydáno stavební povolení. Projekt zpracoval v březnu 2000 ateliér AIT Praha, s.r.o. pod vedením Ing.arch. Kripnera. Jedná se o projekt, který nectí ani památkové a ani architektonické hodnoty této památky. Projekt radikálně mění podstatu památky především v těchto skutečnostech: 1) mění rozsah prosklenných ploch fasády, 2) v prostoru vnitřního dvora se navrhuje půlkulový světlík o průměru 12 m pro prosvětlení suterénu. 3) historický vstup do objektu s původními dvoukřídlými dveřmi a výzdobou ve tvaru dvou písmen X je nahražen kruhovým turniketovým vstupem. 4) v přízemí, kde se pod uzavřenou restaurací v prvním patře nacházela otevřená venkovní restaurační terasa dochází k uzavření této prostory prosklennými stěnami, takže objekt přijde o své charakteristické hmotové řešení, 5) v nadzemních podlažích se prostory nově člení příčkami na kancelářské prostory a zřizují se nová schodiště, 6) projekt neprecizuje řádnou obnovu barokního viničního sklepa, který je dnes součástí Bruselské restaurace. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem konstatoval Pražský ústav památkové péče, že předložený projekt je z hlediska státní památkové péče nepřípustný. Bohužel odbor památkové péče magistrátu nepostupoval zcela v souladu se zákonem o státní památkové péči a rozhodl v rozporu s odborným vyjádřením PÚPP, neboť vydal závazné rozhodnutí čj. 15993/2000 ze dne 19.5.2000, kterým povolil přestavět restauraci EXPO 58 na kancelářskou budovu. Rozhodl tak proti odborným hlediskům památkové péče stejně neprofesionálně jako již dříve například v případě zástavby části Královské obory či v případě přestavby Trauttmannsdorfského paláce na Starém Městě. Jedinné co odbor památkové péče z výše uvedených výhrad proti projektu nepovolil je uzavření parteru pod restaurací v 1. patře prosklennými stěnami. To je ovšem pro zachování kulturní památky trochu málo.

Z výše popsané kauzy vyplývá, že současnému majiteli nejde o zachování kulturní památky, ale především o jeho sobecké zájmy. Celou současnou situaci, kdy bylo požádáno o vydání stavebního povolení a na základě chybějících dokladů odbor výstavby OÚ Praha 7 dne 17.4.2000 řízení přerušil a stavební povolení po doplnění vydal až 3. 8. 2000, dokresluje skutečnost, že odborné veřejnosti je prezentována studie na obnovení restauračního provozu a instalaci Slovanské epopeje s suterénu objektu. Lze se domnívat, že za tímto postupem se skrývá snaha investora odlákat pozornost odborníků na vedlejší kolej a v tichosti projednat stavební povolení na přestavbu na administrativní budovu! Což se také stalo. Přesto však koncem května podal Klub Za statrou Prahu na Ministerstvo kultury ČR podnět k přezkoumání pravomocného rozhodnutí odboru památkové péče, které je výše citované. V tomto podnětu Klub uvádí: “Klub Za starou Prahu podává podnět k přezkoumání výše uvedeného pravomocného rozhodnutí MHMP, Odboru památkové péče, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí je zpracováno nejen v rozporu s odbornými hledisky památkové péče, ale že se jedná o rozhodnutí nezákonné. Odbor památkové péče totiž dostatečně nezhodnotil odborné vyjádření Pražského ústavu památkové péče, ve kterém tato odborná organizace památkové péče konstatuje, že předložený projekt je nepřípustný. Ve smyslu §65 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení Vás žádáme o zahájení mimoodvolacího řízení ve věci citovaného závazného rozhodnutí odboru památkové péče MHMP." Ministerstvo po provedeném přezkoumání dalo našemu Klubu za pravdu a skutečně zrušilo závazné rozhodnutí odboru památkové péče jako nezákonné. Dne 6.6. 2000 uspořádal Klub Za starou Prahu ve spolupráci s Národním technickým muzeem protestní tiskovou konferenci, která byla hojně navštívena novináři a televizními štáby, což se příznivě odrazilo v televizních zpravodajstvích a novinových článcích v následujícím týdnu. Na této protestní tiskovce podpořili stanovisko Klubu i významné osobnosti českého kulturního života. Především rektor Akademie výtvarných umění Doc.PhDr. Jiří T. Kotalík, generální ředitel Národní galerie Prof. Milan Knížák, ředitelka Umělecko - průmyslového muzea PhDr. Helena Koenigsmarková, ředitel Národního technického muzea v Praze Ing. Ivo Janoušek, za kancelář prezidenta republiky Ing.arch. Zdeněk Lukeš, dále pak Ing. arch. Petr Krajči (autor petice na záchranu Expa 58), Jana Pauli a PhDr. Olga Ambrožová. Tato skutečnost je také dokladem, že za záchranu kulturního dědictví města Prahy stojí bojovat i v momentě, kdy se zdá, že tento zápas je úplně ztracený. Vyhráno úplně však ještě není a je nutné docílit i zrušení stavebního povolení, což z právního hledsiska je možné, neboť ministerstvo kultury zrušilo jedno závazné rozhodnutí, bez kterého nemůže být toto stavební povolení právoplatné.

Jaké se vlastně nabízí řešení pro obnovení této významné kulturní památky? Vzhledem ke skutečnosti, že největší odpovědnost za zničení této mimořádné kulturní památky má stát, jak je výše popsáno, je nezbytné, aby stát své chyby napravil. Je nutno dokončit ve smyslu zákona o státní památkové péči řízení o vyvlastnění objektu a následně uvolnit dostatek finančních prostředků na důslednou památkovou rekonstrukci této významné světové památky zapsané spolu s historickým jádrem Prahy na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Doufejme tedy, že se dočkáme v poměrně krátkém časovém horizontu doby, kdy si opět budeme moci dát v restauraci Praha - Expo 58 dobrý oběd a sklenici plzeňského Prazdroje namísto balíku kancelářského papíru a lahvičky inkoustu.

Karel Ksandr