V letošním roce byla realizována snaha umístit v Praze pomník Antonína Dvořáka. Chvályhodný a dlouholetý úmysl byl bohužel završen poněkud nešťastným koncem, který jsme se pokusili karikovat fotografií na titulu tohoto časopisu podtrženou navíc parafrází známé repliky z legendární filmové pohádky Mrazík.

Rekapitulace případu

Pro vylíčení historie úsilí o postavení pomníku Antonína Dvořáka si dovolím ocitovat shrnutí vypracované Společností Antonína Dvořáka:

" První kroky byly učiněny v roce 1931, kdy byl založen Spolek pro postavení pomníku Antonína Dvořáka v Praze. Při jeho ustavení stáli J.J.Kovařík - Dvořákův sekretář při jeho pobytu v Americe, Otakar Šourek - Dvořákův životopisec, Vítězslav Novák, Josef Suk, Rudolf Karel - skladatelé a Dvořákovi žáci, České kvarteto, Viktor Stretti, J. M. Květ, Karel Mikysa a další. V roce 1944 změnil spolek název na Společnost Antonína Dvořáka v Praze (SAD). Ta ihned začala shromažďovat prostředky na pomník a do prvé peněžní reformy získala cca půl miliardy korun.

16. 8. 1949 rozhodla Rada ÚNV Praha umístit pomník k budově Rudolfina, kde Dvořák řídil první koncert České filharmonie (leden 1896). Zde se konaly premiery Dvořákových skladeb a zda také učil skladbu v tzv. mistrovské třídě konzervatoře.

Po dohodě s ÚNV s uměleckými institucemi bylo upuštěno od vypsání soutěže na pomník. Provedení pomníku bylo přímo zadáno sochaři prof. Josefu Wagnerovi a architektu prof. Pavlu Smetanovi. O funkci konzultanta byl požádán prof. dr. Jaromír Pečírka. Na realizaci pomníku přidělila vláda Společnosti A.D. 1,400.000 Kč. O většinu těchti peněz však společnost přišla při druhé měnové refprmě v roce 1953.

V roce 1951 byl na místo určené pro pomník A.D. přenesen na popud ministra Zdeňka Nejedlého pomník Josefa Mánesa.

V letech 1952-1956 pokračovaly práce prof. Wagnera na pomníku a práce architekta Ametany na úplném architektonicko urbanistickém řešení. Pomník byl situován na střed náměstí poněkud blíže k FF UK a čelnou stranou obrácenou k Vltavě. Veškeré práce byly oběma umělcům plně honorovány a staly se majetkem SAD.

V roce 1957 sochař Josef Wagner zemřel a celá záležitost na deset let utichla. Až v roce 1967 komise ÚNV Praha pro rozmísťování pražských pomníků vydala rozhodnutí situovat pomník A.D. do blízkosti Rudolfina s termínem odhalení 7. září 1971. Tento termín nebyl dodržen a byl odsunut na rok 1975. I tento termín se jevil jako nereálný vzhledem k zahájení stavby metra. V této souvislosti ÚNV zpochybnil možnost umístit pomník na náměstí před Rudolfinem a stanovil nový termín na rok 1981. Ani tento termín nebyl dodržen. Teprve v roce 1985 v souvislosti s přípravou tzv. Pětiletí Antonína Dvořáka 1987-1991 byla oživena snaha odhalit pomník k 150. výročí narození Antonína Dvořáka v září 1991. Společnost dala k dispozici již existující Wagnerův model. Ale na popud Svazu výtvarných umělců, Svazu architektů, Halerie hlav. města Prahy, Útvaru hlav. architekta a dalších přijala Rada NVP usnesením ze dne 14. 12. 1988 návrh na vypsání sourěže. Zároveň dala k dispozici prostor v parku na Klárově. Soutěž vypsala Galerie hlav. města prahy 21. 3. 1989. Vyhodnocení soutěžních návrhů nepřineslo kýžený výsledek a členové poroty konstatovali, že žádný nepředčil práci Josefa Wagnera . Rada NVP doporučila pověřit syna prof Wagnera, sochaře Josefa Wagnera, zvětšením modelu.

8. září 1991 se konečně podařilo alespoň položit základní káměn k budoucímu pomníku Antonína Dvořáka a to na Klárově v den 150. výročí skladatelova narození a v roce 60. výročí tzaložení SAD.

V roce 1997 zemřel dr. Jarmil Burghauser, předseda SAD, který v posledních letech stál v čele všech snah o postavení pomníku.

Rok 1998 přinesl iniciativou ministra kultury Martina Stropnického novou naději, že pomník bude konečně realizován. Odhalení bylo ustanoveno na září roku 2000 v rámci akce Praha 2000 - Evropské město kultury. Zvětšená socha, podle modelu Josefa Wagnera, měla být umístěna na Klárově."

Počátkem tohoto roku proběhla tiskem zpráva, že primátor Jan Kasl po dohodě s vnukem Antonína Dvořáka, houslovým virtuosem Josefem Sukem, přislíbil odhalení pomníku již v květnu 2000 při zahájení festivalu Pražské jaro. Protože však nelze prozatím vyhlásit soutěž na konečnou úpravu Palachova náměstí, a to vzhledem k dočasnému pronájmu plochy soukromému subjektu (garáže), bylo navrženo Dvořákův pomník provizórně umístit na schodiště Rudolfina. Tato varianta řešení však vzbudila nevoli u odborné veřejnosti včetně Klubu Za starou Prahu.

Stanovisko Klubu Za starou Prahu

Dne 17. února 2000 vydal Klub Za starou Prahu stanovisko, které zpracoval místopředseda Klubu prof. ing. arch Milan Pavlík. Z tohoto stanoviska vyjímáne:

"... Bohužel umístění Dvořákovy sochy na schody spodního plató schodiště do Ruolfina nesplňuje elementární požadavky jak památkové péče, tak urbanistické a architektonické:

1. Především považujeme Rudolfinum a jeho vstupní schodišťovou partii za mimořádně zdařilý příklad řešení reprezantativní budovy s kulturním posláním. Jeho kompozice je ukončená (Gesamtkunstwerk). Nelze proto vkládat do tohoto Zítkova a Schulzova uceleného díla další výtvarně, proporčně a provozně komplikující náročný motiv.

2. Osová poloha sochy se dostává do nevhodné kompozice vzhledem k ose náměstí, kde již v nejstarších plánech bylo zamýšleno velké architektonicko-sochařské zatížení centra prostoru.

3. Vůči divákům vycházejícím z Rudolfina se dostává socha do nepřípustné zadní pozice, kterou divák vidí nadto z vysokého horizontu.

4. Dokonalé umístění Mánesovy sochy bude stále poměřováno s nedokonalým umístěním sochy Dvořákovy.

5. Kritizované umístění sochy Dvořákovy by opakovalo podobně něšťasné umístění sochy Masarykovy na Hradčanském náměstí. "

Vzhledem k pevnému rozhodnutí magistrátu pomník na schodiště skutečně umístit a v květnu 2000 odhalit, uspořádal Klub Za starou Prahu ve spolupráci se Společností Antonína Dvořáka dne 18. dubna 2000 hojně navštívenou protestní tiskovou konferenci. Díky vynikající organizační přípravě místopředsedy Klubu Karla Ksandra a vstřícnosti ředitele Galerie Rudolfinum dr. Petra Nedomy se akce mohla konat přímo v Masarykově salónku Galerie Rudolfinum za aktivní účasti těchto osobností: prof. Radoslava Kvapila, předsedy Společnosti Antonína Dvořáka, doc. dr. Jiřího T. Kotalíka, rektora AVU a předsedy Pražského grémia, prof. Milana Knížáka, ředitele Národní galerie v Praze, ing. arch. Zdeňka Lukeše, předsedy památkové rady primátora hlav. města Prahy, doc. dr. Mojmíra Horyny, doc. dr. Marie Benešové, arch. Karla Pragera, autora rekonstrukce Rudolfina, prof. Zdeňka Zieglera, rektora VŠUP, generálního ředitele České filharmonie Jiřího Kováře, Pavla Jerieho, odborného náměstky Státního ústavu památkové péče, sochaře Kurta Gebauera a mnoha dalších osobností. Všichni jmenovaní se ve svých improvizovaných projevech svorně shodli na nekompromisním odmítnutí záměru umístit Dvořákův pomník na schodiště Rudolfina. Mezi přítomnými byl také primátor hlavního města Prahy Jan Kasl, který nepochybně pod dojmem z atmoféry tiskové konference ještě tentýž den rozhodl o tom, že pomník na schodišti, na němž již však začala montáž soklu, umístěn nebude a potvrdil toho rozhodnutí České televizi.

Pyrrhovo vítězství

Částečně rozebrané schodiště Rudolfina bylo opět uvedeno do původního stavu. Mistr Josef Suk však ve spolupráci s památkovými orgány a magistrátem pak intenzívně hledal náhradní kompromisní místo pro připravený pomník. Výsledek tohoto úsilí si může každý prohlédnout nejen na našich fotografií. Pomník Antonína Dvořáka na problematickém místě na Palachově náměstí před Rudofinem, otočený zády k celému náměstí byl nakonec přece jen odhalen počátkem června tohoto roku.

Kateřina Bečková