V posledním desetiletí těžce zkoušený a zdevastovaný areál Císařského mlýna zakoupil nový vlastník - společnost Seisin s.r.o, který znovu uvedl v život pozapomenutý, ale stále lákavý projekt přestavby objektu na hotel. Všem kulturně smýšlejícím Pražanům znovu svitla naděje na rehabilitaci této přední památky rudolfinské doby. O tom, jak nový vlastník tyto naděje naplňuje pojednávají následující řádky.

Stručná rekapitulace případu

Dnes 25.10. 2000 podává nový vlastník ústy svých právních zástupců na Ministerstvo kultury ČR žádost o zrušení prohlášení nemovité kulturní památky Císařského mlýna. Jinými slovy žádá o sejmutí památkové ochrany z celého areálu. Tato zpráva byla přijata více než rozpačitě, neboť se jednalo o jasný impuls investora, co nejvíce si ulehčit práci a zříci se odpovědnosti za to, co ještě z Císařského mlýna zbylo. Zároveň se tím připravuje půda pro prosazení nového projektu dostavby (arch. Z. Pšenička a arch. R. Zykan), který, jak bude níže popsáno, byl v prní fázi dosti radikální. Žádost, kterou vypracovala advokátní kancelář Račok a Krampera v odůvodnění uvádí, že stávající stav památky je torzální a neodpovídá tedy stavu, podle kterého byla zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek. Toto zdůvodnění je z odborného hlediska pochybené. Samotný torzální stav památky přece automaticky neznamená zrušení ochrany a posvěcení jeho definitivního zániku. Navíc některé památky mají i jako ruiny silnou vypovídací hodnotu, nehledně na archeologické terény. Především se však, podle našeho názoru, nelze tak snadno zbavovat odpovědnosti. Investor si musel být vědom, že kupuje významný historický objekt, a ne stavební pozemek ve Stromovce.

Ministerstvo kultury ČR v lednu 2001 tuto žádost naštěstí zamítlo, v platnosti zůstal dosavadní rozsah památkové ochrany ochrany. Toto rozhodnutí podpořil odborným vyjádřením za Státní ústav památkové péče v hl.m.Praze PhDr.Jakub Outrata. Ve svém stanovisku ze dne 9.1. 2001jde dokonce ještě dál a požaduje: ”rekonstrukci dochovaných částí staveb do původního stavu, včetně kultivace okolního terénu”.

V reakci na uvedený postup investora byli vyzváni autoři projektu dostavby Císařského mlýna - Z. Pšenička a R. Zykan - k diskusi se členy Domácí rady Klubu Za starou Prahu. Oba architekti pozvání do Juditiny věže přijali a představili tak vlastně poprvé svůj počáteční projekt širší odborné veřejnosti. Resolutně odmítli jakoukoli souvislost mezi bývalým (EDERA s.r.o.) a nynějším vlastníkem, prodej se prý uskutečnil prostřednictvím realitní kanceláře. Nový vlastník, společnost Seisin provozuje sousední tenisové kurty a sportovní areál a má proto zájem vybudovat v Císařském mlýně servisní bydlení k těmto sportovištím, bydlení hotelového typu se společnou recepcí a správou. V úvodu architekt Pšenička uvedl jako hlavní problém nevyjasněné majetkoprávní vztahy - areál má v současné době několik vlastníků a je tedy majetkově roztříštěn. Taková situace není samozřejmě výhodná ani z hlediska obnovy původního historického celku. Grotta se například nalézá již na pozemku hlav. města Prahy, přesto byla archiktekty v plné míře využita pro projekt. Rámcově se počítá s výstavbou dvou nových objektů - jeden má stát u vstupní brány a druhý na opačném konci Rudolfovy galerie - tedy na místě demolovaných klasicistních budov jako ”hmotové stopy původních objektů”. Proti tomu nelze ovšem nic namítat, stejně jako proti svébytnému modernímu výrazu nově dostavovaných částí. Zarážející je jiná skutečnost, která se neblaze odráží v celém návrhu, a sice pohled obou projektantů na Císařský mlýn jako na celek. Považují totiž, řečeno jejich vlastními slovy, dnešní terén a konfiguraci areálu za cosi zcela odlišného od historického stavu. V jejich pojetí je Císařský mlýn již pouze shlukem stavebních fragmentů bez vzájemných vazeb, které přímo volají po tom, aby byly včleněny do nové kompozice. Výmluvně o tom vypovídá vlastní podtitul v nadpisu předložených plánů: ”zapojení historických fragmentů do novostavby, využití území”. A přitom všehny tři zachované prvky manýristického letohradu: brána, grotta a galerie byly a jsou na sebe úzce navázány a luštění jejich původních vazeb a funkcí může být pro projektanta velmi zajímavé. Nehledě na existující obsáhlou dokumentaci a průzkumy, zpracovávané od 70.let, provázené množstvím archivních plánů a fotografií. Domníváme se, že všechny tyto poznatky nebyly dostatečně v projektu zohledněny.

První varianty projektu (později korigované), představené autory na počátku tohoto roku v Klubu Za starou Prahu, vyvolaly i další vlnu spontánní kritiky členů Domácí rady. Asi největším ”trnem v oku” byly ahistoricky ploché střechy navržené u všech objektů (vyjma grotty), tak ostře se odrážející na pozadí svahů Stromovky. První projekt také zcela vypouštěl druhou stěžejní kompoziční osu areálu, kolmou na galerii a původně zakončenou bazénem. Bazén určený v Rudolfově době pro chov okrasných rybek, malebně obklopen ze dvou stran svahem, na hladině s plovoucím vodotryskem,vytvářel velmi intimní a půvabné místo pro odpočinek. V prvním projektu zde bylo navrženo parkoviště pro 64 aut. Nikdo nechce po projektantech, aby obnovili vodní plochu, jestliže si to nepřejí. Přesto se zahradní nebo dvorní úprava tohoto koutu jeví jako vhodnější. S motivem obdélného dvora obklopeného terasovitě se zdvihajícími stěnami naopak pracoval první projekt přestavby Císařského mlýna na hotel od architekta Fruhaufa z roku 1994.

V projektu architektů Pšeničky a Zykana v duchu přísného a strohého purismu doby meziválečné marně hledáme onu lehkost a hravost vlastní manýristickému letohrádku. Nejpodstatnější však je, že Císařský mlýn, bude-li dostavěn podle tohoto projektu, definitivně ztratí svou historickou podobu a bude Císařským mlýnem již pouze podle jména.

Značným překvapením a také zklamáním proto bylo kladné posouzení tohoto projektu Státním ústavem památkové péče v hl. m. Praze, a to bez podstatných připomínek, stanoviskem ze dne 6. 2. 2001 (vypracovala arch. Křížová, podepsán ředitel ústavu PhDr.Špaček). Ústav tak rozhodl v rozporu se svým předchozím stanoviskem (PhDr.Outrata).

Závazné stanovisko pak ve věci Císařského mlýna vydal Odbor památkové péče MHMP dne 11. 5. 2001. Podle něj je předložená studie ing. arch. Z. Pšeničky a ing. arch. R. Zykana z hlediska památkové péče nepřípustná, příprava prací se povoluje za dodržení určitých podmínek. Následuje jejich výčet, přičemž je kladen důraz zejména na obnovu průčelí grotty a terasy s předloženými schodišti podle výsledků výzkumu dr. J. Muka z roku 1994. Obě budovy navržené na místě historických objektů - tj. u brány a při Papírenské ulici se povolují jako moderní novostavby s použitím klasických stavebních materiálů a při dodržení měřítek historického areálu. V případě galerie jsou výslovně vyžádány před konečným posouzením dvě varianty návrhu: varianta s rehabilitací klasicistní hmoty a rekonstrukcí klasicistní fasády podle výsledků stavebně historického průzkumu (ke které se přiklání Klub Za starou Prahu) a varianta volného řešení bez zachování historických prvků (kterou prosazují projektanti). Dosud tedy není definitivně rozhodnuto - odbor památkové péče si vyžádal, vědom si závažnosti případu, další podklady a čas na rozmyšlenou. Klub Za starou Prahu vydal vlastní stanovisko, které na rozdíl od zúčastněných orgánů je záměrně maximalistické v požadavcích na památkovou ochranu areálu.

Stanovisko Klubu Za starou Prahu

Císařský mlýn ve Stromovce je unikátní památkou rudolfinského umění v evropském kontextu. Připravovaná obnova areálu rozhodujícím způsobem ovlivní jeho budoucí podobu. Císařský mlýn je památkou takového významu, že základním (morálním) požadavkem musí být obnova co nejšetrnější a maximálně navazující na historický stav. Tím spíše, že k největší devastaci došlo teprve nedávno vinou hrubého zanedbání základní údržby a existuje obsáhlá dokumentace původního stavu.

Při absenci závazných podmínek ze strany památkových orgánů, předkládá Klub Za starou Prahu tyto požadavky:

1) Císařský mlýn je třeba chápat a chránit jako historický celek. Není možné se smířit s představou, že se jedná již jen o pouhý shluk stavebních fragmentů bez souvislostí, které je třeba zapojit do nové kompozice. Císařský mlýn je dosud komplex historických budov, který má ve spojení s přírodním prostředím silnou vypovídací hodnotu. Původní vazby staveb, vodních ploch a zeleně lze citlivým přístupem obnovit. Tento přístup naprosto nevylučuje svébytnou a moderní archtitektonickou formu těch částí, které se nedochovaly. Nápaditým řešením lze navíc těžit ze značného turistického potenciálu místa jako letohrádku císaře Rudolfa.

2) Projekt musí vycházet z původní urbanistické kompozice areálu, kterou musí respektovat. Týká se to jak hmotové a půdorysné skladby původních objektů, tak základních kompozičních os, včetně osy kolmé k ramenu Vltavy, zakončené původně bazénem.

3) Koncentrace projektu na manýristickou podobu areálu skrývá v sobě nebezpečí puristického přístupu k rekonstrukci. Dochované klasicistní fragmenty (fasáda galerie) je třeba bezpodmínečně zachovat, neboť jsou nositeli soudobého výrazu stavby a dokladem jejího kontinutálního historického vývoje. Po jejich násilném sejmutí se pravděpodobně ukáže, že manýristické prvky již neexistují a galerie ztratí definitivně historickou podobu. Je nepřípustné ochuzovat těžce poškozenou památku o další autentické prvky. Je navíc pravděpodobné, že úprava z 19.století navázala na původní stav více, než si uvědomujeme a je pro nás proto zdrojem poznání historie stavby.

Na projektantech a rozhodujících úřadech nyní spočívá obrovská zodpovědnost. Stojí před poslední šancí obnovit Císařský mlýn v jeho historické podobě. V opačném případě potvrdí jeho fyzický zánik, takže jeho připomínka zůstane pouze na stránkách uměleckých publikací.

Další fáze projektu

Po zamítnutí magistrátním odborem památkové péče pak v červnu tohoto roku případ pokračoval prezentací již poněkud upraveného projektu na půdě Ústavu teorie a dějin umění, kam byli autoři pozváni Uměleckohistorickou společností, sekcí Ochrany památek. Architekti Pšenička a Zykan při této prezentaci kladli velký důraz na obnovu ”manýristických principů a prvků”, se snahou zaujmout uměleckohistorické publikum. Je nutné kladně ohodnotit, že přepracovaný projekt doznal od doby jeho představení na půdě Klubu, zřetelných změn k lepšímu. Ploché střechy byly nahrazeny nízkými sedlovými, na místě parkoviště je navrhována zahrada. Zmizela rozsáhlá skleněná stěna na celou výšku průčelí galerie, zhruba v jejím středu, i pojízdný chodník před galerií. Přítomní členové Domácí rady se však nemohli a nechtěli smířit se skutečností likvidace zbytku klasicistní fasády galerie, a také na toto téma vyvolali bouřlivou polemiku v plénu. Zástupci Klubu se jednoznačně vyslovili pro ponechání torza klasicistního průčelí galerie jako dokladu kontinuálního vývoje památky od doby vzniku až do současnosti. Proklamace o návratu renesančního schematu chvílemi až nebezpečně zaváněla rekonstrukčním purismem. Původní manýristické členění totiž velmi pravděpodobně po sejmutí klasicistních prvků nebude vůbec čitelné a fasáda galerie definitivně ztratí historickou podobu. Právě klasicismus vtiskl Císařskému mlýnu jeho poslední historickou podobu, tak jak ji známe dodnes. Není přitom vyloučeno, že se některé manýristické motivy zachovaly fyzicky pouze v interpretaci klasicismu, koneckonců směru principiálně příbuzného. Argumenty o finanční neúnosnosti a technické nákladnosti zachování torza průčelí nelze u památky takového významu přijmout. Záchrana všech dochovaných prvků je zde téměř imperativem.

Kateřina Hanzlíková