NEJNOVĚJŠÍ VÝVOJ V KAUZE HOTEL U SVATÉHO TOMÁŠE

(článek pro Věstník Klubu Za starou Prahu 2/2006)


Jak jsme informovali čtenáře Věstníku v předešlém čísle, probíhá v současné době příprava rozsáhlé a z památkového hlediska velmi problematické přestavby areálu pěti objektů při augustiniánském klášteře u sv. Tomáše na Malé Straně na luxusní hotel společnosti Rocco-Forte. V průběhu prvního pololetí tohoto roku byl vypracován ateliérem Omicron-K projekt pro stavební povolení a na konci srpna k němu bylo vydáno stavební povolení. Zástupci Klubu Za starou Prahu se po celou dobu této kauze věnovali, a díky postavení účastníka ve stavebním řízení, kterého Klub dosáhl prostřednictvím svého dceřinného občanského sdružení Za krásnou Prahu, se snažili tento mocensky protěžovaný monstrprojekt alespoň nějak příznivě ovlivnit.


Rekapituluji-li největší neduhy celého záměru, jedná se o propojování více historicky samostatných objektů, nadměrná navrhovaná kapacita vedoucí k zastavění dosud volných půdních prostor s cennými historickými krovy, exploatace archeologických terénů, zastavování vnitřních dvorů a bezohlednost vůči dochovanému autentickému inventáři budov, jako jsou historické dveře a okna, podlahy, krov a podobně.

Klub Za starou Prahu od počátku hlasitě protestoval zejména proti zastavění půdních prostor, které neodvratně povede k ohrožení nebo zničení cenných barokních a klasicistních krovů areálu. Bohužel, s výjimkou vstupních podmínek oficiální památková péče nesouhlas s vestavbou do krovů v žádném z rozhodujících vyjádření nevyslovila. Investor s poukazem na nepřijatelné snížení kapacity hotelu v případě upuštění od výstavby podkroví odmítl v tomto bodě ustoupit.

Stejně jednoznačně odsoudil Klub i razantní zásahy do historické dispozice jednotlivých objektů a do dochovaných historických konstrukcí. Tento bod, který byl plně v gesci projektanta byl poněkud lépe ošetřen i ze strany NPÚ, takže se podařilo společnými silami architekty přimět, aby ustoupili alespoň v nejkřiklavějších případech zásahů do historických konstrukcí, jakými byly průrazy renesanční klenbou pro zásobovací výtahy, nahrazování barokního schodiště novým ve stejné trase či bezohledná a nesmyslná likvidace celé vnitřní dispozice prvního a druhého patra ve dvorním klasicistním obytném křídle pivovaru. Tuhý boj jsme svedli rovněž o zachování maxima historických dveří na původních místech. Zde jsme kladli největší důraz na hodnotu uceleného souboru barokních dveří klášterních cel ve východním křídle konventu. Ve všech těchto bodech se zástupcům Klubu podařilo dojednat s projektanty úpravu původního projektu.

Za největší úspěch pražského pracoviště NPÚ, jmenovitě Ing. arch. Markéty Lierové, lze bezesporu považovat prosazení renomovaného statika dřevěných konstrukcí, Ing. Víta Mlázovského, jako autora projektu opravy barokních krovů kláštera a pivovaru a spoluautora projektu opravy dřevěných stropů. Na základě posudku Ing. Mlázovského bylo například možné zamítnout původně navrhovanou úplnou výměnu barokního krovu mansardové střechy nad uličním křídlem pivovaru. Koordinovaný tlak na projektanta ze strany NPÚ, Klubu a Ing. Mlázovského vedl také ke změně podoby navrhovaných vikýřů na střechách s novými podkrovními prostorami. Ing. Mlázovský prosazuje navíc nejvhodnější a nejšetrnější konstrukční variantu pro podkroví s užitím přirozených materiálů, umožňujících ochranu barokních krovů před kondenzující vlhkostí.



Dvojice obrázků představuje rozdíly mezi podobou střech s vikýři navrženými původně ateliérem Omicron-K a podobou střech s vikýři vzešlými z požadavků NPÚ podpořenými KZSP. Označení objektů areálu písmeny odpovídá projektu. Hlavní změny projektu prosazené zástupci Klubu Za starou Prahu jsou: 1) v objektu A – zachování souboru barokních dveří ve druhém patře konventních budov in situ, 2) v objektu B – zachování dřevěných stropů a větší části dispozic v prvním a druhém patře, 3) v objektu D – zachování originálu barokního schodiště do prvního patra; přesun zásobovacího výtahu do prostoru dvora, díky čemuž nedojde k průrazu renesanční klenbou.


Poslední vývoj v kauze lze shrnout do několika zásadních poznatků. Problémy, které tento projekt vykazuje, jsou zcela zbytečné a s výjimkou využití podkroví nesouvisejí přímo s podstatou investičního záměru. Prvotní východiska, která tyto problémy způsobila, jsou:

  • neochota investora respektovat vstupní podmínky vydané odbornou složkou státní památkové péče;
  • přístup projektanta, který nemá vztah k historickým objektům ani dostatečné zkušenosti s jejich opravami;
  • nedůslednost a nekoordinovanost složek státní památkové péče, které nereagují adekvátně na nedodržení předchozího stupně podmínek, jež samy vydaly.

Klíčovou roli hraje v celé kauze přirozeně projektant, tedy ateliér Omikron-K, který měl po celou dobu největší možnosti podobu záměru i projektu ovlivňovat. Jak však již bylo řečeno, tento ateliér se rekonstrukcím památek většinou nevěnuje. Architekti ateliéru nevnímají materii památkového objektu jako apriorní hodnotu, které se musejí nové věci přizpůsobovat. Technické normy šité na míru novostavbám a požadavky hotelového řetězce na typizaci jsou bohužel v jejich uvažování těmto hodnotám nadřazeny. Je pravdou, že jsou ochotni po dlouhé diskusi s odborníky na památkové otázky řadu jednotlivostí v projektu změnit. Celkový přístup však zůstává. Po půlročním vyjednávání dostal projekt alespoň podobu, jakou měl mít na samém počátku. Architekti mají přirozeně pocit, že učinili mnoho ústupků. Památková péče však nemůže tento výsledek hodnotit jinak než jako umně zakamuflovanou prohru.



Jedny z kompletně zachovaných barokních dveří klášterních cel ve východním křídle konventu. Klub kladl důraz zejména na zachování cenných dveří v jejich původním umístění.


Největší nebezpečí přestavovaným objektům hrozí samozřejmě až v průběhu stavebních prací. Všechny ústupky učiněné na papíře jsou zatím pouze příslibem. To, jak bude zacházeno s historickou materií, bude samozřejmě nejvíce záležet na realizační firmě. Jako generální dodavatel byla vybrána společnost Skanska. To samo o sobě není zárukou ani v pozitivním, ani v negativním směru. Smluvně dohodnutá doba realizace, která se objevila i v textu rozhodnutí o vydání stavebního povolení, činí 18 měsíců. Vzhledem k tomu, že jen oprava krovů nad konventními budovami bude podle odhadu projektanta i oslovené tesařské firmy vyžadovat osm měsíců, budí investorem předpokládaná doba realizace obavy. Hrozí, že bude vyvíjen velký tlak na urychlení prací, což se na zacházení s historickou materií nepochybně odrazí.



Dvoukřídlé pozdně barokní dveře z obytného křídla Pivovaru u sv. Tomáše. Dveře mají být po zrestaurování použity v „jiném umístění“. V praxi to znamená, že nemusejí nakonec být v areálu umístěny vůbec.


Jako velmi závažný problém se v současnosti jeví také navržený způsob založení nových objektů a podchycení základů staveb stávajících. Projekt pro stavební povolení počítá s použitím tryskové injektáže. Nepřihlíží přitom vůbec ke složitým lokálním hydrogeologickým poměrům se staletým mnohavrstevným vývojem odvodňovacích a vodovodních systémů. Trysková injektáž vytvoří v geologickém souvrství neprostupnou clonu, která může zcela změnit vodní a základové poměry nejen zajišt’ované stavby, ale i staveb v blízkém okolí. Způsob provádění tryskové injektáže zcela vylučuje reflektování zapomenutých historických kanalizačních a vodovodních děl, která vesměs dodnes samovolně fungují. Změnou režimu spodní vody mohou být přitom ohroženy kromě vlastních zajišt’ovaných staveb také bezprostředně navazující objekty. Jedná se zde především o Valdštejnský palác, zvláště jeho zahradní část se sallou terrenou a grottou.



Barokní schodiště ve spojovacím křídle mezi objekty A a B bude nahrazeno novým schodištěm železobetonovým. Cenný historický řemeslný prvek se nepodařilo NPÚ ani Klubu uhájit.


Klub Za starou Prahu bude přirozeně celou akci i nadále sledovat. Investor se prostřednictvím projektanta zavázal konzultovat se zástupci OS Za krásnou Prahu veškeré změny proti řešením dojednaným v rámci stavebního řízení. S potěšením jsme při této příležitosti zjistili, že ateliér Omicron-K je ochoten o řadě problémů otevřeně diskutovat, i když ne vždy následuje stejná ochota k faktické optimalizaci řešení.

Jan Veselý

 

NA ROZCESTNÍK KAUZY