Ve víru událostí kolem odvolání ředitelů NPÚ na přelomu roku se dění kolem budoucnosti augustiniánského kláštera u sv. Tomáše na Malé Straně ocitlo poněkud v pozadí zájmu odborníků i veřejnosti. Je to škoda, protože už nyní je zjevné, že se jedná o jednu z klíčových památkových kauz současnosti.

Letenská ulice od Mánesova mostu - exkluzivní pražská lokalita. Foto 2006.

Rekapitulace případu

V současné době (počátek května 2006) je vypracován projekt pro stavební povolení na komplexní přestavbu větší části konventu augustiniánského kláštera a přilehlých budov k hotelovému využití. Stavební povolení není dosud vydáno, ale projekt jako takový je již intenzivně projednáván.

Klub Za starou Prahu ve svém stanovisku z 11. ledna 2006 označil celý záměr za nepřijatelný s tím, že podoba hotelu, jeho kategorizace a s ní spojené nároky na provoz a vybavení i kapacita navrhovaného ubytovacího zařízení se musejí řídit možnostmi památky, a ne naopak.

Pražským územním pracovištěm NPÚ bylo již 6. 12. 2005 vydáno odborné vyjádření, které předložený záměr označilo za realizovatelný při splnění určitých podmínek. Na základě tohoto vyjádření vydal 23. 3. 2006 příslušný správní orgán – magistrátní odbor památkové péče – závazné stanovisko, kterým byl záměr schválen. Předložená studie byla též projednána pracovní skupinou Ústřední památkové rady NPÚ (19. a 21. 4. 2006). Tato rada nebyla ve svých názorech jednotná. Stanoviska jejích členů se diametrálně odlišovala. Zatímco přítomní památkáři (prof. Pavlík, doc. Štulc, doc. Durdík, prof. Kibic) se vyjádřili v tom smyslu, že záměr na zřízení hotelu nejvyšší kategorie může být u sv. Tomáše realizován jen se značnými obtížemi, zástupci komory architektů (doc. Štípek, dr. Plos) považovali stavební program nejen za přiměřený, ale označili přístup architekta a investora ještě za příliš konzervativní.

Vyznačení části klášterního areálu mezi Letenskou ulicí a Valdštejnskou zahradou, který má být přestavěn hotelovou společností Rocco Forte na pětihvězdičkový hotel

Pseudohistorický luxus a přepych na úkor historické autenticity

Augustiniánský klášter u sv. Tomáše má být přestavěn na pětihvězdičkový hotel mezinárodní sítě Rocco Forte, která se specializuje na hotely v historickém prostředí. Společnost Forte patří mezi největší hotelové společnosti na světě a její odnož Rocco si zakládá na exkluzivitě a nádheře nabízeného ubytování a prostředí. Právě pražský hotel se má stát součástí evropské sítě takovýchto exkluzivních a špičkových zařízení, poskytujících služby na nejvyšší možné úrovni. Mottem této společnosti je, že každý nový hotel se má stát drahocenným klenotem vévodícím svému prostředí. Areál augustiniánského kláštera má nabídnout celkem 83 pokojů a 18 luxusních apartmánů (včetně prezidentského o rozloze 170 m2). Specialitou budou dva mezonetové apartmány umístěné ve věži nad konventem. Hotelová norma požaduje, aby pokoje měly rozlohu nejméně 40 m2 a speciálně vybavenou koupelnu umístěnou v samostatné místnosti. Tyto nároky jsou přirozeně v konfliktu s dispozicí historického objektu, neboť staré klášterní cely jsou většinou menší. Proto musejí být provedeny značné změny stávajících půdorysů, vedoucí k bourání renesančních a barokních příček a k změně celkové rytmizace objektu. Spolu s tím zanikne většina původních vstupů do klášterních cel včetně souboru hodnotných barokních dveří s profilovanými zárubněmi. Hotelové pokoje budou umístěny v 1. a 2. patře a v krovech. Přitom bude využita stávající půdní vestavba nad pivovarem ve 2. patře (barokní krov nad pivovarem má být podle projektu zcela vyměněn) a pokoje se vestaví i do barokních krovů kláštera. Budou osvětleny střešními vikýři navrženými v šířce až 1,6 m. Nádvoří budou lokálně zastřešena. Restaurace o kapacitě 90 a 130 míst budou umístěny jednak do vestavby vzniklé zastřešením dvou historických dvorů, jednak do prostor bývalého klášterního refektáře. Z refektáře bude zřízen nejméně jeden průchod do zahrady vybouráním okenního parapetu. Refektář bude s pokoji v patrech spojen výtahem. V nově vyhloubených suterénech bude mimo jiné umístěn lázeňský provoz a fitcentrum s tělocvičnou o výměře 80 m2. Podzemní koridor spojí nové suterény se starými průrazem v gotickém zdivu. V domě čp. 29/30 (součást pivovaru při Letenské ulici) má být vybourána celá dvorní barokní stěna a nová zeď posunuta směrem do dvora, spolu s tím má zaniknout jedno barokní a jedno klasicistní schodiště. V sousedním domě čp. 33 by mělo proběhnout bourání středověkých a renesančních zdí a je zde navrženo také vybourání renesanční klenby kvůli šachtě zásobovacích výtahů kuchyně umístěné v suterénu. Spojovací křídlo mezi klášterem a pivovarem má být zvýšeno o 1,2 m a v někdejší záchodové věži mají být umístěny dva výtahy pro hosty, vedoucí až do nového podkroví.

Srovnání současné střešní krajiny (výše) s navrženou (níže) dokládá enormní nárůst vikýřů. Z plánku je také zřejmé, které dvory mají být zastřešeny

Územní odborné pracoviště NPÚ v Praze nehájí zájem přední pražské památky – alibismus a vítání investora s otevřenou náručí

Pražské pracoviště především zásadně neodsoudilo předimenzovaný a necitlivý projekt přestavby kláštera na hotel. Ve svém odborném vyjádření ze dne 6. 12. 2005 k architektonické studii atelieru Omikron-K nejenže záměr neodmítlo, ale označilo jen za realizovatelný za podmínek, které jsou vzhledem k měřítku navržených zásahů marginální. Studie přitom ostentativně ignoruje většinu vstupních podmínek stanovených v odborném vyjádření ze dne 8. 10. 2004 ke koncepční studii, kde je výslovně stanoveno, že objekty mají zůstat v původním objemu, půdní prostory volné – bez zateplení a fólií – a dvory se nemají zastavovat ani zastřešovat. Podmínky rovněž vylučují bourání historického zdiva, kleneb a podobně.

Přes zjevné nedodržení podmínek (navržené bourání historických schodišť a kleneb, půdní vestavby, zastavování dvorů a exploatace archeologických terénů) byla studie přijata a většina zásadních prohřešků nebyla odborným vyjádřením nijak reflektována ani napadena. Bezzubé vyjádření pražského pracoviště tak mohlo být bez problémů zapracováno do stanoviska OPP MHMP (v podstatě bylo opsáno, místy ještě okleštěno). Je to asi první případ razantní přestavby prvořadé památky v Pražské památkové rezervaci, kdy se odborné pracoviště státní památkové péče ani nepokusilo o odpor vůči zjevnému záměru zničit chráněný objekt. Stalo se už smutným pravidlem, že OPP MHMP ve svých stanoviscích vítá investory i jejich kontroverzní záměry s otevřenou náručí. (V pražské příloze deníku MF DNES ze dne 26. 1. 2006 se vyjadřuje šéf magistrátních památkářů Jan Kněžínek doslova takto: „Sporná je vestavba do půdy, ale buďto to necháme tak, jak to je, nebo přistoupíme na kompromis. A já jsem zastáncem investice, která tento špinavý kout pozvedne a zachrání.“) Zatím se však vždy pražské pracoviště NPÚ postavilo na stranu památky. Takový nenadálý soulad ve vyjádření odborné a výkonné složky památkové péče, jaký nastal v případě kláštera u sv. Tomáše, si však lze jen stěží přát. Otázka zní, kdo bude napříště hájit zájmy pražských památek? Vzhledem k tomu, že pražské pracoviště nenapadlo na počátku záměr v jeho navrhované podobě jako celek, ale naopak jej podpořilo, odsoudilo se napříště k nedůstojnému licitování o detailech, které celkový nepříznivý dopad projektu výrazně neovlivní. Všechny budoucí problémy přitom vyplývají především z připuštěné kapacity a úrovně navrženého zařízení. Jak dopadá takové handrkování o jednotlivostech, je-li schválen naddimenzovaný záměr, jsme měli možnost vidět na příkladu kasáren na Náměstí Republiky.

Řez původním stavem krovu a navrhované řešení úpravy umožňující půdní vestavbu. Dole pohled na současnou podobu střechy před úpravou

Některé problematické pasáže tohoto, pro historii pražské památkové péče zlomového, stanoviska je třeba blíže rozebrat a upozornit na ně, neboť se mohou stát nebezpečným precedentem. Alibistický přístup k přehnaným záměrům investorů pak snadno zobecní.

Podmínky, za kterých je záměr ve stanovisku označen jako přípustný, berou požadavky investora jako fakt, aniž by jakkoli regulovaly jejich dopad na chráněné objekty. Jedná se většinou o požadavky platné všeobecně, bez ohledu na konkrétní objekt. Celkový záměr je sice označen z památkového hlediska za problematický, ale pouze v části odůvodnění, aniž by tento závěr byl jakkoli zapracován do podmínek. Ve stanovisku je například požadována minimalizace bouracích prací, ale současně je s nimi však bez konkretizace souhlaseno, pokud budou prováděny ručně. K likvidaci dvou historických schodišť vyjádření chybí úplně. Je vzato na vědomí, že projekt předpokládá vybourání a odstranění řady historických dveří a je navrženo jejich druhotné osazení na jiném místě, avšak bez upřesnění počtu, místa a smysluplnosti takového přesunu. Představa, že investor vybourá historické dveře, aby je na jiném místě osadil, je přitom velmi idealistická. Nevyjadřuje se k plošnému zastavění dvora pivovaru, pouze požaduje redukci vestavby snídárny ve středním nádvoří na cca 1/3 jeho plochy. Popírá tak vlastní vstupní podmínku, kde je zastavování dvorů zamítnuto. Vrcholem alibismu jsou ovšem podmínky vznesené ke způsobu rehabilitace historického krovu a konzultace podoby vikýřů, aniž by vyjádření jakkoli reflektovalo, že projektant navrhuje v přímém rozporu se vstupními podmínkami do všech krovů v areálu hotelové pokoje nebo komunikace, předpokládající přirozeně celoplošné zateplení.

Spojovací křídlo dnes a po úpravě s nástavbou věže

Celý postup Národního památkového ústavu v této kauze je nesystematický a do značné míry neprofesionální. Ani jeden z dokumentů vydaných ústavem se nevyjadřuje přímo ke klíčovým otázkám problému, jakými jsou podle Klubu Za starou Prahu úměrnost stavebního programu možnostem dané památky nebo nevhodné spojování několika samostatných objektů v jeden obří celek. Právě tyto otázky přitom mají zcela zásadní dopad na hmotnou podstatu památkových objektů, a tedy na jejich památkovou hodnotu. Jejich přímým důsledkem jsou radikální změny dispozic a bourání historických schodišť, stejně jako prokazatelně nevhodné využití historických krovů pro klimaticky náročnou funkci ubytování. Z vyjádření pražského pracoviště NPÚ je patrné, že formulace odborných vyjádření jsou po prvotním uceleném zpracování druhotně upravovány na úkor kvality a myšlenkové konzistentnosti. Na základě jakých tlaků k tomu dochází zůstává otázkou. Výsledné výstupy až podivuhodně korespondují s neodbornými relativizujícími výroky současného generálního ředitele NPÚ Tomáše Hájka.

Nádvoří dnes a po úpravě s vestavnou snídárny

Pět hvězdiček – bourání, hloubení a spojování ve velkém

Pražské historické budovy lákají velké hotelové řetězce ke zřízení nadstandardních hotelů. Le Royal Meridien by měla do roku 2009 vybudovat luxusní hotel ze sídla banky na Senovážném náměstí. Společnost Rocco Forte, která se specializuje na přeměnu historických budov v přepychové hotely, chce již v roce 2007 lákat turisty do bývalého kláštera svatého Tomáše v Letenské ulici na Malé Straně a Mandarin Oriental Hotel Group dokončuje přestavbu bývalého kláštera ze 14.století v Karmelitské ulici. Ritz-Carlton zase plánuje postavit hotel v domě u Sixtů a přilehlých objektech na Staroměstském náměstí a nedaleko, v Rytířské ulici, probíhá devastační příprava dvou paláců pro hotel a kongresové středisko společnosti Margheri Group. Umísťování hotelů vyšší a nejvyšší kategorie do pražských památkových objektů je už starou písničkou. Tento šlágr neztratil nic ze své oblíbenosti, ačkoli výsledný dojem je více než kýčovitý. Provozní a technologické nároky hotelů vyšší kategorie jsou totiž velmi obtížně slučitelné s památkovými požadavky na obnovu historického objektu. Spolu se snahou investora o co největší zhodnocení plochy a dosažení maximální ubytovací kapacity mohou přinést historické památce zkázu. Lze vysledovat zejména několik, z hlediska památkové péče nejvíce problematických momentů, které se s železnou pravidelností v pražských projektech obřích hotelů opakují.

1) Je to především velmi nebezpečné spojování původně historicky samostatných objektů v rámci ulice či areálu, provázené bouráním hraničních zdí a hloubením podzemních spojovacích koridorů. Jsou bourána hodnotná historická schodiště a zřizovaná nová na místech, která vyhovují projektantovi, ale z hlediska logiky památky jsou zcestná. Vznikají průrazy tam, kde v historii nikdy neexistovaly, a definitivně tak zaniká původní komunikační schéma objektu či areálu,jež je přitom jedním z předmětů památkové ochrany.

2) Vestavba pokojů do podkroví znamená vyřezání částí historického krovu (jeho ohrožení radikálními změnami klimatu) a pohledově nepřijatelné střešní vikýře.

3) Masivní vytěžení podzemí, kam je umisťováno technologické zázemí hotelu, strojovny, kotelny a také fitcentra s lázeňským provozem.

4) Vznik několika zdvojených až ztrojených nových výtahových šachet, nebo osobní a služební výtahy musejí být řešeny odděleně od nákladních pro zásobování. Šachty jsou opět zřizovány na místech, kde to vyhovuje projektu, bez ohledu na stávající historické konstrukce.

5) Zastřešení dvorů, které v rámci velkého hotelu slouží buď jako krytá komunikační dvorana – hotelová hala–, či jako restaurace. Tyto provozy by z hlediska investora zbytečně zabíraly prostor v historickém objektu samotném, kde pro ně není ani dost místa.

6) Plošné vybourání historických oken, dveří, podlah a ztráta autentických historických prvků obecně, kterou s sebou totální rekonstrukce přináší.

Z výše uvedeného, byť neúplného přehledu je více než zřejmé, jak obrovskou míru zásahů musí snést historický objekt, má-li být upraven na hotel vyšší kategorie.

Několik vizualizací z projektu budoucího hotelu prezentované na internetových stránkách společnosti Rocco Forte Hotels.

Závěr

Rozhodnutí Odboru památkové péče magistrátu, v němž byl odsouhlasen navrhovaný záměr hotelu u sv. Tomáše bylo vydáno přímo na podkladě souhlasného stanoviska pražského pracoviště NPÚ a s použitím jeho formulací. Je tedy třeba kritizovat i pražské pracoviště, které neodmítlo od počátku krajně nepříznivý projekt a nastavilo tak pro památkovou péči mimořádně nevýhodné podmínky pro další vyjednávání.

Jedná se již o čtvrtou rekonstrukci klášterního areálu v Praze pro hotelové účely s výrazně negativním dopadem na památkový objekt, poškozující jej v jeho konstrukční podstatě i v pohledovém účinu. Problém přitom není ve využití pro ubytovací účely, které je v klášterních areálech v zásadě vhodné, ale v naddimenzovaných požadavcích na technologické zázemí a zařízení požadované u hotelů nejvyšší kategorie. Jak může nerealistická snaha o sloučení technických norem a památkových požadavků vést do slepé uličky z hlediska investic, lze vidět u opuštěného a chátrajícího torza hotelu U Sixtů. Umístění pětihvězdičkového hotelu ke sv. Tomáši je zjevnou urbanistickou, architektonickou i památkovou chybou. Kolika hvězdičkami pak ohodnotíme památkovou obnovu areálu?

Kateřina Hanzlíková
Jan Veselý

NA ROZCESTNÍK KAUZY