Nejednou již způsobila nově vystavěná budova v centru města členům Klubu Za starou Prahu šok. Buď jsme zoufale lomili rukama a psali rozhořčené pamflety nebo si léčili v hlučné kořalně depresi. Tento, tak častý scénář, se v případě novostavby tzv. paláce Euro, dříve pracovně nazývané Astra II a dokončené letos v červnu, kupodivu nezopakoval. Dokonce lze konstatovat, že černé obavy prezentované ve dvou klubovních stanoviscích 1) a glosované nejednou mnohými z nás v médiích se nakonec vůbec nenaplnily Poznámka. Ale co víc, došlo k zázraku: po 655 letech byla napravena urbanistická chyba v konceptu Nového Města. Ano, čtete dobře, na tom vážně trvám!

V čem spočívaly obavy Klubu?

Nyní by leckdo mohl s opovržením říci na naši adresu: "Jsou a priori proti každé nové stavbě, protože konzervativní staromilci prostě nedokáží rozpoznat kvalitní architekturu!" Jenomže to je velmi krátkozraké tvrzení. První stanovisko Klubu bylo zpracováno v roce 1999, kdy návrh arch. Martina Kotíka pro společnost LBB Reality:

1. převyšoval v partii věže nejen okolní zástavbu, ale i budovu Koruny na protějším nároží;
2. hranolová věž měla charakter věžáku, jakéhosi "miniaturního mrakodrapu," ostře odděleného od přilehlé nižší části domu;
3. urbanistickým důsledkem tohoto konceptu byl vznik nežádoucí nové dominanty Václavského náměstí a nepřehlédnutelné narušení střešní krajiny středu Prahy.

Je třeba připomenout, že tento architektonický záměr byl podroben velmi nesouhlasné kritice veřejnosti, často a s velkou chutí propírané v médiích.

Na počátku roku 2000 prezentoval v Klubu arch. Petr Malínský, který tehdy od arch. Kotíka převzal vedení projektové přípravy novostavby, návrh poněkud přepracovaný. Nyní musím ovšem již popravdě přiznat, že jsme se tehdy pod vlivem původního nepřijatelného architektonického konceptu nedokázali zcela vymanit z obav, a naší nedůvěře odpovídalo i druhé klubovní stanovisko z 13. 3. 2000, které, i přes nově navržené snížení věžové části budovy na úroveň protější Koruny, bylo negativní a poukazovalo zejména na nevhodný hranolový tvar věže a její snahu dominovat okolí.

Proč se obavy nanaplnily?

Letos v červnu jsme spolu s Pražany a zatajeným dechem sledovali postupné snímání lešení z novostavby. Byli jsme snad ochotni ještě připustit, že se namísto hnusného smrtihlava vyklube cosi jako nevýrazný bělásek, ale tak půvabnou babočku čekal málokdo! (Možná, že i sám architekt Malínský a jeho spolupracovníci byli překvapeni tím, co se v kukle skrývá.) S úlevou je tedy třeba konstatovat, že:

1. palác Euro svou hmotou příjemně koresponduje s protilehlou Korunou. Není vyšší ani hmotnější. Ze zorného úhlu chodce se v hrubém obrysu obě budovy téměř shodují. Novostavba se tak vzdala ambice dominovat;
2. nároží paláce Euro, byť zůstalo v podobě věžového hranolu, je v půdorysu zmenšeno ve prospěch "vzdušného obložení" s pohyblivými zlatými lamelami. Fasádu tvoří sklo, jehož hladký povrch zaoblený do křivky budí zdání jen nehmotného v horku se tetelícího vzduchu. Tedy namísto nevítaných ostrých hran, těžkých hmot a lapidárně geometrických tvarů přichází mnohoslibná iluze a lehký "vzdušný zámek";
3. obávaný pocit "věžákovosti" se při organickém spojení věžového nároží skleněnou fasádou s nižší části budovy neuplatňuje. Horní dvě patra věže ovšem zůstávají úmyslně bez skleněného obkladu. Je tedy jen na každém z nás, chceme-li uvidět věž v celé výšce nebo jen jako nárožní akcent.

Co znamená novostavba pro Nové Město?

Domnívám se, že doslova převrat! Napravuje (zřejmě nevědomky) dávnou urbanistickou chybu v původním novoměstském konceptu! Ale abych tento smělý názor vysvětlila, musím začít hodně od Adama, přesněji od Karla IV. Půl roku před založením Nového Města, v září 1347, věnoval zbožný Karel IV. rozsáhlý pozemek karmelitánům. Není jasné, jak do výběru a vytýčení hranic pozemku pro klášter a jeho zahradu mohl či nemohl mluvit urbanista Nového Města (nebo jím snad byl sám Karel IV. ?), ale v každém případě došlo k tomu, že ohradní zeď klášterní zahrady měla tvořit dost něšťastně uliční frontu celé dolní poloviny západní části Koňského trhu (Václavského náměstí). A to bylo skutečně velmi nešikovné, protože Koňský trh byl právě zde obchodně nejživější a právě v této lukrativní lokalitě byl ochuzen přibližně o patnáct stavebních míst. Přirozený vývoj tuto situaci nebyl ochoten tolerovat. Při ohradní zdi kláštera nejprve vznikaly na malých mělkých parcelách, které se vůbec nepodobaly prostorným karlovským stavebním parcelám, domky, které náměstí zúžily. 2) Toto zúžení je ostatně patrné dodnes. Průběh původně vytýčené uliční fronty je zřejmý, když si pomyslně spojíme ustupující průčelí domů čp. 771 na Můstku (tzv. Špalíček) a čp. 791 ve Vodičkově ulici.

Teprve poté, co klášter, tehdy již františkánský, začal odprodávat okrajové části své zahrady, mohly tyto domy, původně parazitující jen na úkor plochy náměstí, prohloubit i své zadní partie. Během dalšího přestavování i slučování pozemků v období 17. - 19. století se alespoň ve fasádách do náměstí začaly výstavností vyrovnávat domům na protější straně Koňského trhu. Nevelká a nepravidelná parcela, na níž stojí dnes Palác Euro, tvoří severní okraj této řady, a jakýkoliv dům, který na ní kdy stál, ať chtěl či nechtěl, zastával významnou urbanistickou úlohu pravého pohledového "nárazníku" ze směru od Starého Města. Ano, hned to vysvětlím.

Na Můstku bylo nejdůležitější místo dotyku obou měst Starého a Nového, tudy se vcházelo nejvýznamnější staroměstskou branou, Havelskou, na Nové Město. Nedaleko odtud byl bod, z kterého bylo Nové Město vytyčeno do své velkorysé podoby, a odkud se rozlévalo do tří světových stran. Tady měl být chodec se Starým Městem za zády fascinován pohledem do rozlehlého tržiště mírně stoupajícího až k daleké Koňské bráně. Když to vyjádříme jen s trochou nadsázky, je to místo identity Nového Města, místo, kde ho lze pocítit a odkud ho lze pochopit.

Místu, které je obtěžkáno tak nelehkou úlohou "ideové", ale i skutečné vstupní brány do Nového Města, logicky náleží jistý díl monumentality. A ta mu, dá se říci, po celá století skutečně nechyběla. Vlevo na nároží Příkopů stál mohutný dům připomínající malou pevnost, který byl přestavěn do své poslední známé podoby v baroku (dům zvaný U Špinků s Vídeňskou kavárnou, čp. 846). Vpravo mu tvořily protějšek sice domy subtilnější, nad nimi se však tyčil majestátní závěr kostela P. Marie Sněžné. Tedy po obou stranách vstupu do náměstí stály stavby ne zcela sourodé a vzájemně právě souměřitelné, dokázaly však svoji úlohu vstupních novoměstských dominant úspěšně naplnit. Ovšem netřeba si nalhávat, že to byla mnohem více náhoda, než záměr.

Tento stav, platný po celá staletí, byl narušen až před koncem 19. století četnými přestavbami a navyšováním domů na obou stranách náměstí. Chaos, způsobený degradací historických dominant (např. věže U Lhotků na nároží Vodičkovy ulice, čp. 791), zmírnila monumentální budova Národního muzea na nejvyšším bodě Václavského náměstí, která se zaslouženě stala novou dominantou nekompromisně přitahující chodcovy oči již od Můstku.

V další stavební historii dolní části Václavského náměstí, přesněji Můstku, následovala v průběhu 20. století tři období, která jeho úloze vstupní brány do Nového Města, nebyla přízniva, a tím do jisté míry i snižovala historický význam Nového Města jako samostatného urbanistického útvaru:

1. V roce 1914 byla dostavěna mohutná budova Koruny na místě původních pěti domů. Budova s věžovým nárožím má ty nejlepší předpoklady být levou částí monumentální vstupní brány do Václavského náměstí 20. století. Na protější straně přetrvával historický stav s dominujícím chórem P. M. Sněžné.
2. Koncem 20. let byly dostavěny na pravé straně domy čp. 773 (Lindtův) a 774 (Baťa), které čněly nad historickým rohovým čp. 772 v krutě dvojnásobné výši. Princip vstupní brány do Nového Města se stal zcela nečitelný.
3. V roce 1972 byl dům čp. 772 (po mnoha stavebních úpravách již velmi nevzhledný) v souvislosti se stavbou metra zbořen a na jeho místě celých dalších třicet let ležela ladem nepříliš rozsáhlá, ale pravděpodobně nejlukrativnější a nejprestižnější stavební parcela středu města. Roli pravého rámce vstupní brány jakoby v záskoku převzala budova čp. 771 (Špalíček), nicméně její asymetrie vůči Koruně působila v této úloze chaoticky.

Jak je zřejmé, v roce 2002 nastalo období docela nové. Výstavbou Paláce Euro dostala Koruna hmotově adekvátní protějšek a současně ideální pravou polovinu vstupní brány do Nového Města. Lze konstatovat, že nastal dříve sotva tušený úkaz, kdy obě nárožní budovy vstoupily do překvapivě úzkého kontaktu, v němž se nenapadají, neutlačují, ale právě naopak, vzájemně se velmi zajímavě umocňují a harmonie mezi nimi, i přes časovou a slohovou vzdálenost jednoho století, dosahuje téměř dokonalosti.

Vřele doporučuji každému, kdo o mých slovech pochybuje, aby se postavil doprostřed vyústění ulice Na Můstku zády k Starému Městu a čelem k Václavskému náměstí. Nemusí přitom přivírat oči a kroutit hlavou ze strany na stranu, postačí to, co uvidí před sebou a v postranním periferním vidění. Doufám, že bude ten obraz interpretovat shodně se mnou: to monumentální entrée zvěstuje, že tady se vstupuje do jiného historického města, než je to za zády. Pro zachování či dokonce obnovení povědomí o Novém Městě jako svébytném urbanistickém celku je to výtečný počin!

Po šesti a půl stoletích se západní dolní polovina zástavby Koňského trhu - Václavského náměstí stala konečně plnoprávnou a plnohodnotnou. Po její někdejší provizórnosti jsou stopy kompletně zahlazeny a její prvotní hřích, totiž zúžení náměstí, je tak definitivně amnestován!

Kateřina Bečková

Poznámka:

Kladné hodnocení novostavby je subjektivním názorem autorky článku, s nímž se ztotožňuje jen část členů Domácí rady Klubu.