Otázka průzkumu a rehabilitace odsvěceného kostela dominikánek a sv. Anny trápí nejen současníky, ale uměnovědce a architekty již od roku 1985 Poznámka 1.

Hypotéza PhDr. Pavla Vlčka tvoří oporu pro koncepci otevřeného průhledu do krovu z prostoru lodi (arch. Eva Jiřičná)
Poznámka 2. Odstraněním dnešních lepených nových vazných trámů (realizace trámů dle projektu ing. Adamiecová, SÚRPMO) Poznámka 3, by se tento průhled nesporně otevřel. Hypotéza Vlčkova se tak stává velmi závažnou informací, kterou nutno pečlivě ověřit. Má velký dopad na prostorovou obnovu kostela sv. Anny. Protikladný názor na konstrukci gotického krovu formulovali v současnosti D. Líbal a pracovníci Ústavu dějin architektury ČVUT J. Bláha a J. Škabrada. Také výše publikované stanovisko Klubu Za starou Prahu z 9. 3. 2001 vychází z požadavku oddělení prostoru lodi od prostoru půdy a z názorů na konstrukci krovu D. Líbala, J. Bláhy a J. Škabrady. Protože tento spor nejen neutichl, ale neustále se rozhořívá, považujeme za důležité obhájit stanovisko Klubu nespornými fakty a novými zjištěními.

Základním východiskem pro naše úvahy bylo, zda-li existují nesporné doklady o původním stavu krovu (zaměření, fotodokumentace). Naším zájmem bylo omezit hypotézy a vycházet z reálné situace. Některé záchranné práce provádělo totiž Národní divadlo v kostele dle JP SÚRPMO v osmdesátých letech. Autoři projektu dosud pracují v soukromých atelierech. Projekty vypracoval atelier ing. arch. P. Kupky SÚRPMO. Dochované a publikované fotografie starého stavu jsou dílem V. Uhra Poznámka 4.

Po konzultaci s autory nad jejich dokumentací Poznámka 5 lze konstatovat následující: Už z publikované fotografie V. Uhra pořízené před rekonstrukcí krovu, lze usoudit, že prkenná podlaha půdy musela být podporována trámy. Vzhledem k existenci dodatečně v 19. století vložené dřevěné konstrukce skladiště do lodi kostela, však musíme připustit námitku, že podlahu může podporovat tato vložená nová dřevěná konstrukce.

Ing. Adamiecová před výměnou původních trámů za dnešní lepené vazné trámy, zaměřila původní spoje i velikost vazných trámů, které mají funkci táhel. Proto je jejich velikost menší než bychom očekávali. Dnešní trámy opakují tudíž velikost i funkci původních trámů. Pouze byly vyměněny za nové lepené. Trámy původní na rozdíl od dnešního stavu byly vsazeny ob jednu vazbu. Odpovídaly ve svém půdorysném rozvržení kapsám ve zdi, do kterých byly osazeny původně vzpěry. Ty zmenšovaly průhyb vazného trámu. Různou výšku kapes pro vzpěry si vynucovaly čelní oblouky s přístěnnými žebry, zachované po celém obvodu původní gotické klenby. Tyto kápě komplikovaly umístění vzpěr a jejich nestejnou velikost.

Původní vazné trámy byly (a jejich lepené kopie jsou shodně dosud) začepovány do krokví, jsou a byly součástí krovové soustavy. Mezilehlé vazné trámy byly podpírány vestavěnou dřevěnou konstrukcí z 19. století po sekularizaci kostela a existují jako součást této pozdější vestavby pro skladové využití. Bohužel dodavatelská firma razantně očistila povrch krovové konstrukce od protipožárních nátěrů. Nalezené dírky jsou pozůstatky od injektáže chemických prostředků protipožárních a ochranných proti škůdcům a houbám.

Obití prkny prostoru krovu považuji za nepravděpodobné nebo maximálně pouze dočasné a nepůvodní. Dnešní situaci - vložení vazných trámů do všech vazeb vysvětluje projektant omylem dodavatele. Zřejmou chybou je i to, že se nezachovaly původní (prý narušené) vazné trámy po demontáži ani v depozitu či alespoň zčásti ve skladu. V současné době se pokoušíme zbytky těchto trámů dohledat za pomoci bývalého stavebního dohledu investora. Pravděpodobnost nálezu je však bohužel malá.

Klub Za starou Prahu se připojil k těm názorům kulturní veřejnosti, které považují za nutné obnovit původní prostorovou koncepci této významné stavby, tj. oddělit prostor lodi od prostoru krovu. Dále doporučuje zanechat vazné trámy a dokončit konzervační technikou obnovu krovu a krytiny (nesouhlasí s krytinou umělohmotnou).

Vzhledem k ojediněle zachované dokumentární hodnotě všech prvků klenby (zachované všechny oblouky boční i čelní i s profilacemi a detaily), nabízí se také varianta obnovení klenby. Všechny námitky o lživosti takové obnovy klenby či možných dramatických chybách při její obnově osobně odmítám jako výraz přežilých teoretických názorů, malé profesionální architektonické zkušenosti jejich autorů neodpovídající možnostem doby a znalostem architektů, kteří obdobné konstrukce již realizovali. Jako možnou a oprávněnou námitku však uznávám vysoké náklady stavby. V takovém případě se však nabízejí náhradní, zjednodušená či náznaková - umělecky provedená řešení.

Všechna navrhovaná řešení prostoru kostela sv. Anny však musí dle našeho názoru respektovat dva oddělené světy: 1) samostatný sakrální prostor bývalé kostelní lodi, 2) oddělený a samostatný prostor půdy s krovem - unikátním exponátem.

Milan Pavlík

Poznámky:

1. Pasport SHP, SÚRPMO, 1985, M. Heroutová, D. Líbal, Pasport SHP, 2. etapa SÚRPMO 1988, J. Muk

2. Eva Jiřičná, spolupráce Petr Vágner, Jan Adámek, kostel sv. Anny (Architekt 1, 2001, s. 55). Článek seznamuje se zásadami nového návrhu rehabilitace prostoru kostela sv. Anny.

3. JP. Kostel sv. Anny, prelatura 5/1986, SÚRPMO, arch. ing. Kupka, statika ing. Adamiecová. Studie souboru staveb, komplexní studie 9/85.

4. D. Líbal, J. Muk, Staré Město pražské, NLN Praha 1996, s. 125, foto krovu a interiéru půdy kostela Vl. Uher

5. Existují dvě zaměření původního stavu gotického krovu kostela sv. Anny:
a) zaměření z dubna roku 1979, vypracoval akad. arch. M. Burian, SÚRPMO
b) zaměření ze srpna 1988, vypracovala ing. Z Janáková, SÚRPMO
c) doměření detailů pro rekonstrukci, bez data, ing. Akamiecová, SÚRPMO