Dne 25.června 2001 proběhla dlouho očekávaná a připravovaná návštěva architektky Evy Jiřičné v Klubu Za starou Prahu. Kromě členů Domácí rady Klubu byli přítomni jako obhajovatelé projektu rovněž PhDr. Klára Benešovská, PhDr. Pavel Vlček z Ústavu teorie a dějin umění AV ČR, a na straně protikladného klubovního názoru ing. Jan Vinař, ing. Petr Macek. přítomna byla též redaktorka časopisu Stavba, Miroslava Preinigerová. Paní architektka Eva Jiřičná a její spolupracovník architekt Petr Vágner přišli do Klubu představit a v otevřené diskusi obhajovat svůj projekt na částečnou rekonstrukci bývalého kostela sv. Anny na Starém Městě pražském. Návštěva byla domluvena z iniciativy Klubu, který se kauzou kostela zabývá delší dobu a má na některé části projektu odlišný názor. Klub v této věci vydal v průběhu předešlého roku písemné stanovisko (viz též články v minulém čísle časopisu).

Předsedkyně Klubu PhDr. Kateřina Bečková zahájila schůzku uvítáním architektky Jiřičné. Poděkovala jí za ochotu s jakou přijala pozvání a zároveň vyjádřila paní architektce úctu celého Klubu a jeho Domácí rady. Představila všechny přítomné a požádala paní architektku, aby v úvodu prezentovala aktuální podobu projektu.

Architektka Jiřičná poděkovala za pozvání do Klubu a zvláště za vůli o problému diskutovat. Poté krátce připomněla genezi projektu a vysvětlila, z jakých základních podkladů vycházela. Uvedla, že její přístup k projektu musí respektovat dvě roviny, technickou a estetickou. Vzpomněla, že obě tyto stránky jí přišly jako podstatné hned při první návštěvě kostela, kdy byla postavena před ohromný kontrast velkoleposti prostoru na jedné straně a strašlivý technický stav objektu na straně druhé. Zdůraznila, že sv. Anna není projektem, kterým by se chtěla zviditelnit. Naopak cítí před stavbou respekt a chtěla by se vší pokorou učinit první krok k její důstojné obnově a jejímu znovuoživení. Současný stav kostela je výsledkem dosti nevhodné opravy z počátku 90. let, jejímž výsledkem byl jednak hrubý zásah do autenticity objektu (výměna všech vazných trámů, obroušení krovu, odstranění původní krytiny), jednak opatření střechy neprodyšným pláštěm dvojitého bednění s asfaltovou krytinou, jehož důsledkem je vznik pro krov velmi nepříznivého vnitřního klimatu. Projekt vycházel v první fázi z konzultací s ředitelem Pražského ústavu památkové péče dr. L. Špačkem. Zdivo kostela ponechával nedotčené, pouze konzervované, počítal s prostorovým propojením lodi a krovu - což mělo mít jednak estetický efekt, jednak umožnit volné proudění vzduchu. S propojením prostorů souvisí i problém vazných trámů. Současné lepené vazné trámy pocházejí z 90. let 20. století a nevykazují zvláštní estetické hodnoty. Historický stav krovu není přesně znám. Architektce Jiřičné nepřišlo historicky protismyslné vyřezání všech vazných trámů za patními vzpěrami, což by umožnilo otevřený průhled z lodi do unikátního krovu. Projekt dále obsahoval subtilní ocelovou konstrukci naznačující tvar původní gotické klenby. Počítal přirozeně rovněž s výměnou nevyhovující krytiny. Pod novou krytinu ovšem umísťoval z hlediska využití nezbytnou tepelnou izolaci. Architektka Jiřičná dále upozornila na estetické úskalí vkládání nových prvků, v jejichž kontextu budou přísně konzervované stěny kostela působit dojmem, že se na ně zapomnělo. Jako novotvar proto architekti navrhli v podstatě pouze lehké, vznášející se podium. Projekt rovněž počítá s velmi mírným vytápěním, aby historické konstrukce nebyly vystaveny nepříznivým klimatickým změnám. Na závěr architektka Jiřičná dodala, že se nebrání myšlence celkové rekonstrukce objektu, ale že se k tak rozsáhlému zásahu do památky necítí povolána. Snažila se však nenavrhovat ve svém projektu nic, co by budoucí rekonstrukci bránilo.

Předsedkyně Klubu Za starou Prahu dr. Kateřina Bečková otevřela diskusi dotazem, zda současná podoba projektu počítá s ponecháním každého druhého vazného trámu, jak bylo možné vydedukovat z popisu umírněnější varianty projektu, či zda se stále usiluje o možnost odstranit vazné trámy všechny. Na dotaz odpověděla architektka Jiřičná ujištěním, že k tomuto problematickému bodu je připravena vyslechnout všechny názory a otevřeně o nich diskutovat.Vyřezání vazných trámů však nevidí jako závažný statický problém. Zásadně usiluje o to, aby byly oba prostory byly pohledově propojeny.

Na to reagoval ing. Jan Vinař. Uvedl, že se na žádost dr. Dobroslava Líbala statikou krovu kostela sv. Anny podrobně zabýval a provedl rovněž statické výpočty. V diskusi o svatoannenském krovu se podle něj směšuje více problémů. Gotické krovy se dělí na krovy řazené, a krovy s podélným ztužením - krov na sv. Anně patří k první skupině, přičemž v obou skupinách se vyskytují krovy s vaznými trámy i bez nich. Ing Vinař provedl statický výpočet pro dvě varianty krovu na sv. Anně, a to jednak pro krov s vazným trámem v každé druhé vazbě, a jednak pro krov s vazným trámem v každé páté vazbě. Z výpočtu vyplynulo, že při umístění vazného trámu do každé páté vazby by nestačilo tření vyplývající z vlastní váhy krovu, pro zajištění jeho stability proti vodorovným silám. Neznamená to prý, že by krov musel spadnout, byl by však ve velmi nestabilním stavu.

Do diskuse vstoupil velice vzrušeně Dr. P. Vlček, který řekl, že nikdy netvrdil, že by vazné trámy v krovu na sv. Anně byly v každé páté vazbě, ale od počátku říkal, že rozhodně nebyly v každé vazbě.

Architektka Jiřičná poděkovala ing Vinařovi za provedení statických výpočtů, a řekla, že mu v tomto směru není schopna oponovat. (Dále prohlásila, že je důležité umět uznat chybu.)

Vystoupil architekt M. Solař, který navrhl, aby nebyla směšována diskuse o původním stavu krovu a diskuse o jeho budoucí podobě. Krov měl velmi složitý vývoj a jeho stav před rekonstrukcí v 90. letech nelze bezvýhradně ztotožnit se stavem v době výstavby. Krov sám o sobě je významná technická památka. I když nelze zvýšit jeho autenticitu, každý další zásah ji naopak bude snižovat. Rozhodnutí jakou podobu krov nyní dostane, by se mělo řídit především podle toho, co je pro unikátní krov nejvýhodnější.

Architektka Jiřičná odpověděla , že budou-li ponechány všechny nové vazné trámy, bude krov ve stejně nepravděpodobném stavu, jako když se všechny trámy vyřežou. Otevření krovu pro pohled zdola však považuje za natolik esteticky přínosné, že jí obětování novodobých vazných trámů připadá přijatelné. Připomněla dále, že projekt byl památkovými orgány zamítnut ze tří důvodů. Památkový ústav požaduje: a) upuštění od tepelné izolace střechy, b)ponechání všech vazných trámů, c) oddělení prostorů krovu a lodi.

Na to vystoupil znovu Dr. P. Vlček a prohlásil, že považuje za nesmyslné oddělení historie krovu od návrhu. Dále řekl, že dnešní vazné trámy nejsou osazeny ve správné výšce, nemají sražené hrany a teče z nich fialový hnus, jako v americkém filmu.

Architekt M. Solař reagoval na závěry architektky Jiřičné otázkou, zda je eticky přijatelná úplná rezignace na původní podobu krovu ve prospěch novotvaru. V této souvislosti upozornil na nebezpečný precedent, který tento postup v době nese: nejprve dojde sice k výměně dožilého prvku za nový (výměna vazných trámů v 90. letech 20. století), ale později, právě proto, že jde jen o nový prvek, ten se může odstranit (nové vazné trámy vyřezat). K otázce tepelného odizolování střešního pláště se vyjádřil tom smyslu, že jde o naprosto odlišný problém, neboť se jedná o přidaný novotvar nezasahující přímo do hmotné podstaty krovu. Řešení tohoto problému by mělo vycházet opět z požadavků optimálních pro krov.

Architektka Jiřičná řekla, že si je nyní jista historickou podobou krovu, tj. nesouhlasí s absolutním otazníkem nad původním stavem, a zeptala se architekta Solaře, co myslel tím, že by krov měl být ponechán v současném stavu beze změn, ať byla jeho historická podoba jakákoli.

Architekt Solař odpověděl, že ze statického hlediska je současná podoba pro krov výhodná, a nevidí tedy důvod proč stabilitu krovu snižovat. Dále dodal, že absolutní jistota ve věci původní podoby krovu již nikdy možná nebude.

Vystoupil Karel Ksandr, který upozornil na to, že míra současných informací o krovu kostela sv. Anna je stále mizivá. Seznámil přítomné s existencí zaměření krovu od profesora A. Engela z roku 1942 a doplnil, že vzhledem k Engelovým zvyklostem je velmi pravděpodobné, že se v jeho pozůstalosti naleznou rovněž fotografie krovu z této doby. Karel Ksandr dále prohlásil, že je poznání krovu třeba systematicky prohloubit a zpracovat podrobný stavebně historický průzkum krovu s výstupem v podobě analytických vícebarevných výkresů, jaké jsou běžné při dokumentaci krovů podobného významu například v Německu. Co se týče rekonstrukce přiklonil se Karel Ksandr ke konzervaci současného stavu.

Architektka Jiřičná sdělila, že má k disposici fotografii krovu ze 20. let 20. století, z níž je patrno, že krov byl špatně přístupný. Existence patních vzpěr v každé vazbě pak jistě sváděla k závěru, že vazné trámy byly v každé vazbě.

Ing. Vinař se vrátil ke statickému aspektu celého problému. Upozornil na to, že i když se část vazných trámů vyřeže, budou i krátčata která po nich zbudou novotvarem. K otázce oddělení lodi a krovu stropem položeným na vazných trámech dodal, že by uložení záklopu na trámy mělo na ně značně nepříznivý vliv, neboť by způsobilo jejich značný průhyb .

Architektka Jiřičná dodala, že již nyní činí průhyb trámů v polovině rozponu 3 až 5 cm.

Vystoupil Ing. P. Macek s poznámkou, v případě krovu u sv. Anny jsme přes léta bádání stále na počátku. Situace je nyní natolik nejasná, že co odborník, to názor. Krov je však podle něj v prvé řadě technická památka a proto by byl pro ponechání vazných trámů přinejmenším do doby, kdy se podaří objasnit původní stav krovu.

Dále vystoupila Dr. K. Benešovská a řekla, že sv. Anna byla uzavřeným sakrálním prostorem. Nyní se naskytla možnost oživení objektu i prostoru. Dále prohlásila, že je pro zachování historického stavu krovu a konzervaci jeho dochovaných částí, avšak nové vazné trámy nepovažuje za součást historického stavu. Vyzdvihla význam rychlého vyřešení stavu památky a prohlásila, že dlouhé památkářské diskuse oddalující schválení projektu považuje za škodlivé pro samu památku.

Na to reagoval profesor M. Pavlík, který shrnul stav poznání krovu. Vyjmenoval existující zaměření krovu a prohlásil, že na základě těchto materiálů pokládá za prokazatelné, že krov měl původně vazné trámy v každé druhé vazbě. V této souvislosti ocenil úpravu projektu ve smyslu ponechání každého druhého vazného trámu.

Nato architektka Jiřičná předložila počítačové vizualizace tří možných variant projektu, tj. a) s ponecháním všech vazných trámů, b) s vaznými trámy v každé druhé vazbě, c) bez vazných trámů.

Opět promluvil profesor Pavlík, který připomenul otázku možnosti obnovení klenby. Připomněl rovněž, že s tímto návrhem přišla již v 80. letech 20. století dr. Benešovská.

Doc. R. Švácha řekl, že obnovení klenby by zajisté vyřešilo otázku oddělení lodi a krovu, je však z mnoha důvodů nereálné. Navázal dále na dr. Benešovskou a poznamenal, že nevyužití současné možnosti oživení objektu může vést v budoucnu k opakování podobně problematické situace jako v případě nedalekého kostela sv. Michala. Doc. Švácha dále apeloval na zainteresované orgány, aby důvěřovaly kvalitnímu architektovi, jakým Eva Jiřičná bezesporu je a nepromarnily šanci navrátit kostelu sv. Anny jeho sakrální charakter.

Dr. Benešovská se vrátila k myšlence lehlé kovové konstrukce naznačující tvar původní klenby a prohlásila, že ji shledává z památkového hlediska za čestné řešení, neboť tato konstrukce nenarušuje původní konstrukce a lze ji kdykoli odstranit.

Vystoupil architekt J. Hyzler, který vzpomněl místní šetření památkové komise z roku 1996, kdy byl prezentován projekt navrhující oddělení lodi od krovu rovným stropem. Toto řešení bylo shledáno velice neuspokojivé. Proti se tehdy postavili dr. Benešovská, arch. Hyzler a dr. Štulc. Vzpomněl rovněž tehdejšího vystoupení dr. Benešovské, která poukázala na důležitost klenby. Co se týče náznakové rekonstrukce v projektu architektky Jiřičné, spojení moderního materiálu a původních kamenných článků zapůsobilo na architekta Hyzlera rozpačitě.

Ing. P. Macek dodal, že historicky byl prostor krovu od prostoru lodi vždy oddělen. Upozornil na to, že silný dojem z krovu má divák ve chvíli, kdy se ocitne v jeho úrovni, a že při pohledu z lodi bude působivost konstrukce krovu bez nasvícení značně oslabena. Vyslovil názor, že oba prostory by měly být řešeny odděleně.

Vystoupil doc. F. Kašička, který poukázal na to, že efekt projektu spočívající v otevřeném průhledu z lodi do krovu by byl ponecháním vazných trámů ve stávající hustotě značně oslaben a ztratil by svůj smysl. Proto navrhl vazné trámy ponechat, protože to je v tuto chvíli nejjednodušší řešení.

Slova se ujal ing. F. Fantyš, který upozornil na to, že krov není samostatná konstrukce, ale že je součástí celé stavby, v jejímž organismu plní stabilizační funkci. Kostel sv. Anny je podle ing. Fantyše výškovou stavbou a vodorovné vazné trámy zde jsou z konstrukčního hlediska nezbytné a tudíž zde s jistotou musely a musejí být. Odstranění vazných trámů by bylo ze statického hlediska chybou.

Ing. Fantyše doplnil ing. Vinař, který dodal, že krov o tak velikém rozponu potřebuje mít z hlediska vlastní stability, ale i z hlediska stability celé budovy u paty prvek, který funguje nejen jako táhlo (lze nahradit subtilnějším prvkem z oceli), ale i jako rozpěra. Ing. Vinař se dále vrátil k problému plochého stropu, který by podle něj přinesl další statické komplikace. Jako nejpřijatelnější variantu shledal ing. Vinař ponechání všech vazných trámů bez stropu, tedy umožnění byť omezeného průhledu z lodi do krovu.

Vystoupil Jan Veselý, který se pokusil vysvětlit architektce Jiřičné stanovisko památkových orgánů k odstranění vazných trámů. Řekl, že posláním památkové péče je oddálit maximálně zánik památky a z toho titulu prosazovat v rámci přijatelných řešení vždy to, které zajišťuje objektu co největší stabilitu. V daném případě je takovým řešením ponechání všech vazných trámů.

Architektka Jiřičná odpověděla, že dokonalé technické řešení je věcí výpočtu, a že moderní technologie jistě umožní zachovat stejnou dlouhodobou stabilitu objektu i při odstranění vazných trámů. Dále dodala, že pokládá současný stav bez klenby rovněž za historický. Je pravdou, že krov nebyl stavěn pro pohled, ale my ho dnes hodnotíme jako dokonalou tesařskou konstrukci a proto jí přijde škoda, že ho běžný návštěvník kostela nemůže dostatečně vnímat. Vysvětlila, že navrhovaná lávka v úrovni vazných trámů by byla určena pouze pro technické zabezpečení, neboť by z bezpečnostních důvodů nebylo možné vodit do krovu návštěvníky. Problematické je v tomto směru zejména umístění schodiště v bývalé věži kostela. Oddělení krovu od lodi by podle architektky Jiřičné udělalo z kostela sv. Anny běžný, nevýrazný prostor. Dále upozornila na průhled z lodi do otevřeného krovu v místě bývalého skladištního výtahu, který i nyní dává jasnou představu propojení obou prostorů, jak je chtěl projekt prezentovat. Prohlásila, že je přesvědčena že statické řešení problému je věcí otevřené diskuse a následných exaktních výpočtů. Otevření lodi do krovu je pak pro ni důležité nejen pro svůj výrazný estetický účinek, ale i proto, že umožňuje lepší provětrávání objektu. Co se týče obnovení klenby, je architektka Jiřičná toho názoru, že když klenba jednou spadla, je její znovuvytváření esteticky cizím elementem. Eva Jiřičná poděkovala všem zúčastněným za zajímavé názory a ujistila, že bude o všech zmíněných aspektech problému přemýšlet. Dále vyjádřila potěšení z otevřené diskuse, k jaké podle ní na půdě památkových orgánů nebyl dán prostor.

Ing. Macek dodal, že měly být od začátku jasně stanoveny podmínky rekonstrukce, čímž bylo možné zabránit mnohým nedorozuměním.

Zástupkyně časopisu Stavba, Miroslava Preiningerová, ve kterém vyšel nedávno na dané téma velmi tendenční článek ve prospěch projektu poděkovala za možnost účasti, dodala na vysvětlenou, že přes veškerou snahu se ke článku zřejmě nepodařilo shromáždit všechny materiály, a vyjádřila zájem sledovat další průběh kauzy. Předsedkyně Klubu Dr. Bečková se rozloučila s architektkou Jiřičnou a ukončila schůzi.

zaznamenal Jan Veselý

Články v odborném tisku k problému projektu obnovy kostela sv. Anny: