Hotel FOUR SEASONS na

Alšovì nábøežíRekapitulace pøípadu:

Historie pøípadu "Four Seasons" není jen historií jedné výrazné prohry památkové péèe, ale pøedevším ukázkovým pøíkladem neschopnosti obce rozumnì a citlivì využít takøíkajíc rodinné støíbro. Podobný pøístup k vysoce atraktivním pozemkùm a objektùm není výsadou pražského magistrátu, ale objevuje se v rùzných obmìnách ve vìtšinì mìst naší republiky. Pozemek na Alšovì nábøeží se všemi objekty patøí mìstu Praze. Pøedrevoluèní územní plán zde poèítal s vybudováním vysokoškolské menzy (v bezprostøední blízkosti se nachází Filozofická fakulta UK, Právnická fakulta UK a Vysoká škola umìleckoprùmyslová). Na poèátku devadesátých let se však objevuje zámìr území co nejvíce ekonomicky využít, a pùvodní ideu odsouvá do pozadí. Roku 1993 mìsto podepisuje se zahranièní hotelovou spoleèností Four Seasons pro sebe nápadnì nevýhodnou smlouvu o dlouhodobém pronájmu pozemku za úèelem vybudování luxusního velkokapacitního hotelu. V této dobì se ještì investor zavazuje zajistit v nejbližším okolí prostory pro pùvodnì plánovanou menzu. Mìsto Praha, jako vlastník pozemku kupodivu neurèuje striktní podmínky jeho využití, zajišující nenarušitelnost citlivého historického prostøedí. Dává investorovi k disposici nejen volný pozemek, ale také dva památkovì chránìné objekty a jeden objekt k památkové ochranì navržený . Díky nedokonalé smlouvì se mìsto nechává tlaèit investorem ke zdi. Místo toho, aby pøedem stanovilo pro pozemek prokazatelnì únosnou míru využití, ze které by byl investor povinen vycházet, nechává jej zpracovat maximalistickou studii a pak v potu tváøe usiluje o alespoò èásteèné snížení kapacity hotelu. Dne 22. 4. 1994 vypisuje Hotelová spoleènost Four Seasons vyzývanou soutìž na architektonické øešení vzhledu hotelu. Podkladem pro soutìž je studie zpracovaná pro investora atelierem ProURBA. Podklad je závazný, což je absurdní zejména z toho dùvodu, že z úèastníkù soutìže èiní pouhé dekoratéry, vytváøející líbivou fasádu na nìèem, za co sami nemohou. Zajímavé je také, že zmínìná investorská studie ani po nìkolikanásobném pøipomínkování nerespektuje podmínky vydané Útvarem hlavního architekta. ÚHA se také vzápìtí ohrazuje. Jednak odmítá investorem stanovené podmínky soutìže a jednak nesouhlasí s omezením úèasti v soutìži na vyzývané subjekty. Snad poprvé také zaznívá názor, že by mìsto nemìlo øešení tak citlivého problému uspìchat jen kvùli ukvapenì uzavøené smlouvì. V èervenci vydává Pražské gremium své protestní stanovisko, v nìmž kritizuje krom problémù oznaèených ÚHA také Komoru architektù, která schválila podmínky soutìže. Soutìž, která byla ukonèena na podzim téhož roku, skonèila krachem, nebo nebyl vybrán žádný návrh. V listopadu 1994 svolává Pražské gremium setkání odborné veøejnosti na téma pøipravované nové soutìže na hotel. Za zmínku také stojí, že mezi osobnostmi, které proti zámìru zbudovat na Alšovì nábøeží takto pøedimenzovaný hotel protestovali, nechybìl ani prezident Václav Havel. 15. prosince téhož roku si vyžádala od Pražského ústavu památkové péèe (PÚPP) materiály týkající se hotelu památková inspekce ministerstva kultury.

Stanovisko Klubu

Klub Za starou Prahu zasílá 13. 2.1995 dotèeným institucím své stanovisko k celé kauze, které navazuje na nesouhlasná stanoviska pøedchozí. Praví se v nìm, že nejlepší by bylo od celého zámìru upustit. V pøípadì, že zámìr potrvá, vidí Klub jediné øešení ve zpracování úplnì nového projektu na základì pøedcházející hmotové studie, provìøující peèlivì únosnost místa.

Výsledná podoba hotelu není místu pøimìøená a výraznì negativnì zasahuje do panoramatu nábøeží Vltavy. Podstatné je však také to, že je výsledkem mnohonásobného porušení památkového zákona. Barokní dùm èp.85-I a klasicistní dùm èp.83-I byly chránìnými památkami již pøed podpisem smlouvy mezi mìstem a spoleèností Four Seasons. Novorenesanèní dùm èp.1048-I pøi Køižovnické ulici byl v dobì podpisu smlouvy navržen na zápis do seznamu kulturních památek a v dobì vypsání druhé soutìže na hotel byl již památkou prohlášen. PÚPP od poèátku jasnì stanovil podmínky pro zacházení se všemi tøemi dotèenými objekty, požadující mimo jiné i zachování interiérù se všemi hodnotnými detaily. Investor na to reagoval opakovanou žádostí o sejmutí památkové ochrany alespoò z domu èp.83-I. Tìmto žádostem nebylo vyhovìno. Platné stavební povolení bylo ale vydáno pro projekt, který u domu èp.83-I a 1048-I poèítá pouze se zachováním obvodového zdiva. To není v souladu se smìrnicemi vydanými PÚPP, tím ménì pak s památkovým zákonem. Není snad magistrát povinen respektovat zákony? Proè vychází vstøíc investorovi, který chce fakticky zlikvidovat chránìné památkové objekty, místo toho, aby prosazoval jejich zachování? Na Alšovì nábøeží se tak v prùbìhu budování hotelu objevila bolestivá scenerie vyrabovaného domu èp.1048-I a zejména fakticky zlikvidovaného domu èp.83-I, kde se pøi odstraòování stropních konstrukcí zøítila dvorní stìna objektu, takže z chránìné památky zbylo torzo tøí obvodových stìn. Na nepøípustnosti celého poèinu nic nemìní ani fakt, že k baroknímu domu èp.85-I bylo v mezích projektu pøistupováno restaurátorským zpùsobem.

Otázka na závìr

S obrazem zboøených domù pøed oèima bych se rád vrátil na zaèátek svého èlánku k zamyšlení nad pøístupem mìsta. Torzo fasády chránìného objektu je totiž v posledních letech v Praze již docela bìžným jevem. Staèí jen vzpomenout Darex na Václavském námìstí, domy Èeské pojišovny ve Vladislavovì ulici èi renesanèní dùm v ulici U Zlaté studnì. Podobný zpùsob rekonstrukce se v budoucnu chystá napøíklad u památkovì chránìných Josefských kasáren. Je v poøádku, že mìsto, pyšnící se titulem "památka svìtového kulturního dìdictví UNESCO" zachází s poklady svého architektonického dìdictví tímto zpùsobem? Myslím si, že to v poøádku není. Tím spíše, že to není ani v souladu se zákony naší zemì. A bylo by zapotøebí, aby byly k pøímé odpovìdnosti volány všechny konkrétní osoby, které vydaly rozhodnutí, umožòující výše popsané nezákonné demolice památek.

Jan Veselý